V TEXTILCE STOJÍ FORD Z ROKU 1912

Bývalá Alma Nová Bystřice. Ilustrační foto. Zdroj: Denik/ Lenka NovotnáSpolečnost Alma v Nové Bystřici se zaměřovala na výrobu klasických tkaných dek a distribuci froté prostěradel. Výrobní areál, který se nacházel v centru města Nové Bystřice, zaměstnával několik stovek lidí. V roce 2008 ukončila firma po více než padesáti letech svoji výrobu a areál zůstal prázdný. Od roku 2015 se zde nachází Muzeum veteránů, které představuje více než stoletý vývoj automobilismu. Většina aut patří soukromému majiteli, novobystřickému rodákovi Pavlu Janoušovi, který na otevření expozice pracoval téměř čtyři roky. V opraveném areálu je nyní první a největší muzeum amerických předválečných automobilů v Čechách. Prostory muzea jsou spojené s architekturou staré fabriky, což je skvělé předváděcí místo právě pro stará auta. K vidění je zde např. Ford T z roku 1912, mimořádně zachovalý DeLorean či Fantomasův citroën DS. 

1500 ZAMĚSTNANCŮ ZMIZELO

Mezi průmyslové areály, které v Českých Budějovicích už neslouží svému účelu, patří i haly a další objekty po někdejší továrně Sfinx. Na mnohahektarovém pozemku vedle železniční tratě na Prahu se vyrábělo od předválečné doby smaltované nádobí exportované prakticky do celého světa. V době největší slávy každý den do továrny chodilo kolem patnácti set lidí a ročně se tady vyrobilo celkem osm tisíc tun nádobí, které putovalo do 60 zemí světa. Po roce 1989 přišel útlum výroby jako důsledek nástupu nových technologií v gastronomii. Zhruba před deseti lety výroba ve Sfinxu skončila a její zbývající část se přesunula do firmy Belis. Areál Sfinxu se využívá ke skladovacím účelům, je zde i ubytovna. Většina hal ale zeje prázdnotou a chátrají. I proto si mohli jednu z nich v roce 2015 vyhlédnout organizátoři Českobudějovického majálesu jako arénu pro koncerty. Odlehlost od zástavby vyhovovala produkci po 22. hodině. Ke kulturním akcím byla část areálu využita i později, pravidelné využití se ale nestalo. 

PROSKLENÝ FUNKCIONALISMUS

Přádelna Na Dubovci ve Strakonicích byla postavena ve funkcionalistickém stylu v roce 1938 na místě původní vyhořelé přádelní haly. Prosklená budova, stojící na levém břehu Volyňky, je viditelná už z mostu Jana Palacha. Má čtyři podlaží o půdorysu 30x24 metrů. Ještě v roce 2011 fungovala v budově výroba umělých kožešin. Od té doby je nevyužívaná, chátrá. Vloni za ni dalo město 12 milionů korun. Dalších 4,5 milionu korun přidali letos strakoničtí zastupitelé na akci přádelna technologické centrum na financování přípravných a projektových prací. Zatím nejsou konkrétní výstupy. 

LAZARET I SESAZOVNA DÝH

Pokud bychom při zkoumání historie zapojili čich, pak by objekt č.p. 46 v Soumarské ulici poblíž centra Volar nejvíce voněl dřevem. Od roku 1904 do roku 1938 se zde v zemské mistrovské dřevařské škole učili řemeslu truhláři, tesaři, kolaři, řezbáři ad. dřevařská řemesla. A dřevem voní i značná část poválečné historie objektu, který sloužil léta v rámci n. p. Jitona jako sesazovna dýh. V roce 1999 ji od tehdejší Jitony a.s. koupilo město Volary a vzniká městem zřizovaná organizace Sesazovna dýh.  V mezidobí se objektem nesla vůně z kovovýroby Jihokovu a pohnutější historie konce druhé světové války čpí zápachem dezinfekcí, když objekt sloužil jako vojenský lazaret a podle některých pramenů zde američtí lékaři pomáhali také ženám, které do Volar došly v pochodu smrti. V současnosti už ale dřevo v objektu prakticky neucítíte. Slouží totiž zčásti pro montáž těsnicích kroužků a ve většině prostor našli zázemí místní podnikatelé. 

IDEU NA ARCHIV VYSTŘÍDALY DĚTI

Základní kámen Sladovny, která se nachází v centru Písku, byl položen právovárečným měšťanstvem 5. července 1862. O dva roky později byla stavba dokončena. Od 80. let 19. století nedoznala Sladovna stavebních změn. Svému účelu, přípravě sladu, sloužila s přestávkami 100 let. Písecký pivovar využíval sladovnu do roku 1953, poté dodávala slad pivovaru Protivín a později n. p. Jihočeské pivovary. Provoz Sladovny byl v roce 1973 ukončen a vznikl tu sklad.

V roce 1995 převzalo budovu od Jihočeských pivovarů město a zasadilo se o rekonstrukci. Budova, jejíž rekonstrukce začala v roce 2000, měla být využita jako archiv. V roce 2005 získal Písek unijní příspěvek na projekt „Regenerace historického jádra města Písek na břehu řeky Otavy mezi Kamenným mostem a Putimskou branou". Zrekonstruovaná část budovy byla zkolaudována v roce 2007.V roce 2006 byla založena městem společnost Sladovna Písek s cílem vytvořit ze Sladovny kulturní prostor se zaměřením na dětského návštěvníka.