Když mu bylo deset let, vyrobil si doma v kamnech maketu pistole, o deset let později sestrojil zcela funkční kuši a nyní každý den pod jeho rukama vznikají svícny, brnění, zábradlí i plastiky. Jaromír Čížek se věnuje kovářskému řemeslu, jedenáctým rokem má vlastní dílnu v Komařicích.

Kovařina lákala Čížka od malička. „Můj praděda, děda i otec byli zámečníci. Měli jsme malou dílničku v Šindlových Dvorech a tam jsem si nejdřív piloval makety zbraní a potom zkoušel i kovat. Výheň jsme ale samozřejmě neměli, tak jsem to vždycky musel strčit do kamen,“ vzpomíná.

Čížek se vyučil v Hněvkovicích. Krátce po dokončení školy potkal svou budoucí ženu, původně tkadlenu, kterou také nadchnul pro kovářské řemeslo. Několik let společně pracovali v dílně rodičů, v roce 2000 objevili statek v Komařicích. „Bylo to úplně osudové. Manželka náhodou našla inzerát, že se prodává kravín. Ještě ten večer jsme sem jeli a mě hned bylo jasné, kde bude výheň,“ vzpomíná Čížek.

Ve své dílně ková výrobky všeho druhu, například krbové nářadí, zábradlí, kličky na okna či ploty. „Pro jednoho rakouského barona jsme dokonce dělali panty na celý zámek. To bylo hodně náročné,“ dodává.

U výhně jej podle jeho slov baví dělat prakticky cokoli, ale slabost má pro letecké motivy. Když česká armáda měnila letouny, vykoval plastiku s názvem Výměna generací, která znázorňuje, jak tři stíhačky MIG 21 odlétají a tři gripeny přilétají. Nyní socha stojí na vojenské základně v Čáslavi. Jeho díla jsou ale k vidění i ve Švédsku nebo Anglii.

Součástí komařické kovárny je muzeum zámků. „Vždy mě bavily malé mechanické věci, takže jsem se začal věnovat zámkům. Zjistil jsem ale, že je nemám podle čeho dělat, a proto jsem je začal různě shánět a nosí mi je i známí,“ vysvětluje zrod muzea Čížek. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout mimo jiné zámky a klíče ze 16. století.

Zvědavců, kteří chtějí do kovárny nahlédnout, bývá podle Čížka hodně. On je ale vždy rád přivítá, vše jim ukáže a ještě navíc trvá na tom, aby si sami vyzkoušeli, co kovařina obnáší. „Každý odtud odchází zpocený,“ komentuje s úsměvem.

A vyková občas něco jen sám pro sebe? Každý rok na Vánoce nový svícen.