Na dobovém snímku z let před rokem 1914 je vidět, že objekt je na náměstí dominantní a navíc je stylově poplatný pozdnímu klasicismu v pojetí městského stavitele Josefa Bednaříka. Upoutávají vysoké valbové střechy. Josef Bednařík zastával pozici městského stavitele v letech 1818 až 1851. Plány na městskou nemocnici vypracoval v roce 1824. Slavnostně byla otevřen 4. října 1829. Roku 1856 se stala Všeobecnou veřejnou nemocnicí.

Je možné, že by radnice za normálních okolností nevydala na zboření nemocnice demoliční výměr. Byla to dobrá městská provozní budova a okolnost, že je stará 90 let nehrálo roli, prostorově nikomu nepřekážela (budoucí hlavní pošta byla postavena opodál) a navíc pohledově uzavírala Senovážné, které je jinak dost nepřehledné. Veřejnost – tedy jen pár kverulantů – si na nemocnici stěžovala. Přidali se též horliví hygienici. Podle dobových listů měly na zboření vliv stížnosti, že z oken nemocnice nabízejí dorostenky kolemjdoucím, zejména vojákům, rande.

Právě se na Senovážném koná zeleninový či zelný trh. Nad bližším trhovým deštníkem je uvedena firma z Lince. Lze odhadnout, že ve většině domů ve městě měli ve sklepě v soudku naložené zelí. Zvláště po válce, kdy pár let po roku 1918 setrvával nedostatek potravin. Hlávky zelí se nakrouhaly, přidaly se komponenty (receptury se předávaly) a zelí se postupně v sudu ušlapávalo. Pamětníci, když byli malí, pamatují, že zelí šlapali ještě za druhé války a po válce. Sudové zelí se prodával na trhu a jedlo rovnou.

Trhy měly ve městě systém, který řídila radnice a hygienici. Po první válce to bylo až nepřehledné, protože se prodávalo kdeco a kdekoliv. Na lavicích nebo v boudách. Dne 25. srpna 1921 vydala rada města nařízení o umístění tržišť. Na náměstí Svobody zůstal detailní prodej pro zeleninu. Prodej zeleniny, ovoce, zelí a bramborů ve velkém se na náměstí zakazuje. Pro detailní prodej ovoce zůstává jako dosud místo u městské věže a u městské váhy (ta se nacházela na Senovážném). Pro trh na ovoce a zeleninu ve velkém stanoví se prostranství mezi městským muzeem a biografem Royal, (Tam byl v roce 1945 položen základní kámen nového divadla, pak tam účinkovaly lunaparky.) Cizím obchodníkům se přikazuje místo v Rybní ulici.

Dále se stanovilo pro trh na hliněné, smaltované, železné a skleněné zboží místo u kláštera. Stánky s galanterním zbožím byly povoleny na náměstí Svobody. Trh na holuby, králíky, husy, slepice apod. se překládá od městské váhy na Senovážném na starou Lineckou silnici před hostinec U Zlaté husy. Pro trhy na seno a slámu se stanovilo místo na staré Linecké silnici za mostem z Divadelní. Radnice také určila velikost stánků (bývalo jich na hlavním náměstí prý až 600). Nově musel být stánek široký nejvýše 2,50 metru.Za širší bylo nutné si připlatit.

V období c. k a pravděpodobně i za času 1. republiky se trhu na hlavním náměstí zúčastňovali i herci ochotníci, zpěváci, flašinetáři,kouzelníci, kejklíři apod. a také veřejně tam „ordinovali“ zubaři, oční lékaři a ranhojiči. U zubařů není výslovně doloženo byli-li to zubní lékaři, anebo šikovnější kováři vlastnící vhodné kleště Dobytčí trhy se konaly u plynárny, před Grandem a na jatkách.

Jan Schinko