Jako kdyby odešel kus naší současnosti už tenkrát. Tato slova zazněla z úst představitele liberecké Židovské obce Michala Foršta při úterním pietním setkání k 70. výročí transportu Akb č. 824 z Českých Budějovic do Terezína. Akce na českobudějovické radnici se zúčastnily i bývalé vězeňkyně z Terezína a Osvětimi Hana Tvrská (84) a Louise Hermanová (96).

„Do transportu, který odcházel 18. dubna do Terezína, jsem šla s maminkou a tatínkem,“ vzpomíná Hana Tvrská, pocházející z Protivína.   „Jiní členové našeho příbuzenstva šli  z Pardubicka, z Boleslavska, Prahy a všech možných koutů země.“

Smrt na narozeniny
Z budějovického transportu devíti set lidí se jich po válce vrátilo jen pár desítek. „Dneska už svědčím o tehdejších událostech jen já, protože jediná jsem stále na živu,“ říká Hana Tvrská, která měla    velké štěstí, že přežila Terezín, Osvětim i Bergen Belsen.  
„Konce války jsem se dožila jen já a maminka. Šedesát sedm lidí z nejbližšího příbuzenstva hrůzy koncentračního tábora nepřežilo,“ říká.
Její tatínek zemřel v Osvětimi na tuberkulózu a celkové vyčerpání v dubnu 1944.

Když skončila válka, bylo Haně Tvrské  17 let a vážila 34 kilogramů, její čtyřicetiletá maminka o tři kilogramy víc.  
„I v mém pokročilém věku se účastním různých akcí pro studenty ve školách. Proto jsem ráda, že jsou tady i teď ,“ komentovala s vděčností účast studentů českobudějovického Gymnázia Česká a Gymnázia olympijských nadějí.
Druhou pamětnicí hrůz koncentračních táborů je i Louise Hermanová, pocházející ze Svitav. „Do Terezína jsem odjela s transportem v dubnu 1942 a byla zde půldruhého roku. V prosinci 1943 nás nahnali do vagonů a my nevěděli, kam jedeme.“

Cílovou stanicí byla Osvětim, kterou Louise Hermanová přežila.  
„Příliš hodně jsem toho za svůj dlouhý život zažila. Vyprávěla jsem o zkušenostech studentům a jezdila do škol. My, co jsme přežili plynové komory, máme jiný žebříček hodnot,“ dodává Louise Hermanová, která se chystá na cestu do rodných Svitav.

Státní vraždění
Pietní akce se zúčastnil i českobudějovický primátor Juraj Thoma. „Součástí druhé světové války byl i uskutečňovaný projekt vyvraždění Židů, a tohle masové vraždění organizoval nacistický stát,“ zdůraznil Juraj Thoma.
„Jsem zneklidněn, když bývá zamlžován kontext tehdejších událostí. Pamětníků už není moc, a proto je potřeba se s nimi setkávat,“ varuje Juraj Thoma před případnou převahou odpíračů holokaustu a lidí, kteří zlehčují válečné útrapy Židů a jejich milionové oběti.

„V některých městech zůstaly synagogy, už v nich nejsou Židé, ale muzea,“ připomíná kantor Židovské obce Liberec Michal Foršt, který  s hráčem na bajan Viktorem Bytchekem hudebně provázel celý dopolední program.
„Modlili se v nich naši sousedé a přátelé, kteří se nemohli a nesměli z koncentračních táborů vrátit. Naše tradice je i to ošklivé, co nás potkalo. Chybělo tenkrát málo a na naše židovské spoluobčany by neměl kdo vzpomenout,“ zdůrazňuje skutečnost, že všichni Židé byli nacisty určeni k vyhlazení.
Včerejší pietní setkání pořádalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém. „Další naší akcí bude konference České Budějovice pro Izrael, kterou pořádáme 16. června v aule Jihočeské univerzity,“ dodává vedoucí pobočky Alice Michalcová.  

Transport směr Terezín Akb č. 824
18. dubna  1942 byl z Českých Budějovic vypraven druhý transport  Židů do Terezína. První odjížděl již v březnu. Z 910  osob zařazených do transportu Akb , rodáků z Českých Budějovic a okolí,  jich válku přežilo jen 31.
V červenci 1942 vyhodili nacisté do povětří novogotickou židovskou synagogu v Českých Budějovicích, která stála naproti současnému zimnímu stadionu. Byla postavena  v letech 1887  –1888 podle plánů vídeňského architekta Maxe Fleischera. Před dvaceti lety zde  byl  odhalen pomník obětem holokaustu – ruka s Davidovou hvězdou.