Nejmladší dcera pana Jelínka, Jaroslava tehdy dostala hračku, ve které rodina našla zvací dopis od iniciátora sbírky Josefa Hinterlehnera. Nechali si jej přeložit a odpověděli. Když se potom Rakušané přijeli podívat, jak jejich dar uspěl, tak Jelínkovi dostali pozvání k návštěvě Rakouska. Když byli na statku Hinterlehnerových, tak se majitel při prohlídce stavení zmínil, že bude muset dělat střechu a Jaroslav Jelínek, jako pokrývač, se nabídl, že mu střechu udělá.

Když se později do střechy pustil a majitel statku viděl, jak jde jihočeskému řemeslníkovi práce od ruky, zavolal svého známého, z firmy Lehner, sídlící poblíž Steyru. A šéf firmy hned nabídl Jaroslavu Jelínkovi pracovní smlouvu. Pár měsíců se vyřizovaly papíry a na svůj svátek – Jaroslava (27. dubna) odjel v roce 1990 pokrývač ze Žabovřesk do Rakouska, kde od května oficiálně nastoupil. Ve firmě byl tři roky, pak přesídlil blíž ke hranici do Freistatdtu k firmě Nowak, kde pracoval až do loňského léta.

Zpočátku vůbec neuměl německy. „Při první návštěvě s námi jel pan docent Štumpf, který uměl německy," vzpomíná Jaroslav Jelínek a připojuje, jak později měl jednoduchý slovníček, pár vybraných frází a základních pojmů – tašky, kladivo, hřebík a každý den se učil tři až pět slov. Zároveň ale připomíná slova svého zaměstnavatele. „Já nepotřebuju, abyste uměl dobře německy, ale abyste uměl dobře řemeslo. Nejlepší překladatel je dobré řemeslo," uslyšel tehdy Jaroslav Jelínek.

Po roce přivedl do Rakouska i svého kamaráda klempíře Jaroslava Nývlta, se kterým pracoval v JZD ve stavební četě. Do Rakouska odjížděl v neděli a vracel se v pátek, přes týden bydlel na statku u svého prvního rakouského známého a patrona, pak dojížděl denně.

V čem je hlavní rozdíl na stavbách v Rakousku a v České republice? Hlavně v péči o bezpečnost při práci. Kontroly jsou časté. Potom třeba i v sociálním zabezpečení zaměstnanců. Když slavili ve vyšším věku významná jubilea, ve firmě se udělala malá slavnost. „Tady by nad tím ani nemávli rukou," srovnává Jaroslav Jelínek. V této souvislosti zmiňuje Jaroslav Jelínek jednu perličku, pro porovnání. V Rakousku už má důchod vyřízený – odešel do něj před koncem minulého roku, ale v České republice ještě vše vyřízeno není…

Řemeslnickou dovednost Jaroslava Jelínka ovšem musí připomenout jiní. „Táty si ve Freistadtu hodně cení. Mnoha lidem tam dělal střechu," zdůrazňuje dcera Květoslava a dodává, že třeba za perfektní práci, odvedenou na městské věži u Linecké brány, získal pokrývač i ocenění od starosty města.

„Pokrývačské práce jsem prováděl já a klempířské můj kamarád Jaroslav Nývlt," zdůrazňuje podíl Jihočechů na opravě Jaroslav Jelínek s tím, že v akci byli i dva učedníci. „Se mnou pracoval Mohamed, Turek," naznačuje mezinárodní obsazení při akci Jaroslav Jelínek. A připojuje, jak nedávno při návštěvě Freistadtu za ním vyběhla ze zaměstnání dcera někdejšího zaměstnavatele a s radostí, že se zase vidí, ho objala. „To se nezapomíná," říká Jaroslav Jelínek.

Odchodem z firmy Nowak ale nejsou všechny kontakty zpřetrhány. S někdejším prvním známým na rakouské straně hranice se Jaroslav Jelínek dodnes navštěvuje i s rodinami a svému vnukovi zase pokrývač předal své místo u freistadtské firmy Nowak.