Tak pravilo úmrtní oznámení rodiny.
Za kamarádem, atletickou legendou.
Napsali jsme o něm moc. Snad poprvé pod titulkem Život v poklusu v roce 1970. To už byl jedenáctinásobným přeborníkem kraje. "Nejhorší je hlad. V přípravě na dlouhé štreky si na něj závodník musí zvykat. Kromě hladu necítím žádné jiné potíže. Po maratonu trvá ovšem asi týden, než jsem zase fit z celkové únavy," říkal nám, a my jsme si rýpli - když nemá potíže, proč tedy neběhá rychleji. "Nevím. Chybí mi snad větší vůle? - Spíš ale je to tím, že člověk má strach vydat ze sebe maximum. Z celkové únavy se nepřinutím zrychlit, vůle už nestačí na strach z fyzické bolesti. V závěru už nemůžeš udělat nic, jen se přinutit doběhnout…" A jak? "Musíš si věřit, že to v tobě je. Kdybych byl mladší a začal s maratony dřív, tak bych to snad někdy taky vzdal. Ale teď si říkám: jsi starý kořen, v životě jsi nezabalil závod, tak to musíš vydržet…"
close
info
Zdroj: Deník/ Redakce
zoom_in
Miloslav Sládek vlevo při srazu atletů se soupeřem vytrvalcem Kopeckým.
Počtvrté kolem zeměkoule
V roce 1999 zvěstovala strana 3 našeho deníku, že Miloslav Sládek je počtvrté na cestě kolem zeměkoule. "Velký malý muž" jihočeských dlouhých tratí slaví šedesátku doslova v poklusu, stálo v úvodu.
Pro náš list to byla příležitost k bilancování. V roce 1968 byl druhý v běhu na 25 km Kolem Hluboké, což byl do té doby největší úspěch vytrvalce našeho kraje v tomto klasickém závodě. Roku 1970 tady překonal jihočeský rekord 1:25:09, později až na 1:22:05. Držel je i na dalších jedenácti tratích, mj. v hodinovce 17 517 m a ve dvouhodinovce 31 589. Rok nato přidal v Olomouci i nejlepší jihočeský výkon v maratonu - 2:36:52.
Lákaly ho i delší zkoušky. V roce 1975 zaběhl v Ostravě na dráze 100 km za 7:52:34, jako první Čechoslovák zlomil hranici osmi hodin. "Sedmou desítku kilometrů jsem měl za 48:41 a pak jsem umíral. Cítil jsem se najednou hrozně zesláblý, asi i psychicky, říkal jsem si: zastaím, zastavím… Plazil jsem se po více než pěti minutách na každý kilometr, ale nakonec jsem zastavil všehovšudy třikrát, vždycky na patnáct, dvacet vteřin, na masáž u stolku s občerstvením, a myslel na to, abych doběhl… V cíli jsem se necítil nijak mimořádně zle, jen jsem byl celkově zesláblý - nemohl jsem zdvihnout ani tašku, ztratil jsem za závod skoro čtyři kilogramy. Bolel mě žaludek, bál jsem se něco sníst, byl jsem přelitý kávou, které jsem vypil asi půldruhého litru - normálně ji nepiji vůbec…" A zmínil, že čím je starší, tím víc naběhá. Kdysi to bylo 300 kilometrů za měsíc, teď až dvakrát tolik…
V roce 1977 zkusil ve Vítkovicích historicky první závod na 24 hodiny. "Po osmnácti hodinách jsem chtěl přezout maratonky, a už jsem je neobul. Během hodiny jsem vyzkoušel čtvery boty, pokoušel jsem se běžet bos, v ponožkách, vždycky jsem sto metrů uběhl a tři sta dopajdal, nepomohlo ani umrtvování kelenem, na otlačený malíček jsem nedokázal stoupnout…" Po 164 kilometrech přerušil, ale na posledních 70 minut se vrátil a přidal ještě pár kilometrů na celkových 183,280. Našim novinám pak řekl: "Nejsem zklamaný. I když jsem počítal tak se 200 kilometry, mám pocit, že jsem udělal maximum, že bych víc nedokázal už ani metr." Ale dodal, že si nechá udělat speciální boty a půjde na to zas…
O jeho stovkách jsme psali víckrát. Třeba v roce 1976, kdy běžel v BieIu 7:52:49 (3972 startujících) a byl devátý
Toho roku nám zabilancoval: od svých začátků v roce 1956 do konce srpna 1999 naběhal 125 039 kilometrů, běží tedy už čtvrtý okruh kolem zeměkoule. V červnu si zaběhl ve Velešíně svůj jubilejní 50. maraton…
Při připomenutí jeho rekordního času 2:36:52 uváděl, že ten se mu zdá dneska neuvěřitelný. "To byl průměr 3:36 na kilometr a já bych teď tak rychle možná neběžel ani jeden… Z ambic samozřejmě slevuji. Tenkrát jsem za Kavana běhával taky osm set kilometrů měsíčně, to by staré tělo nemohlo vydržet…"
Měl za sebou tehdy 807 závodů včetně biatlonů (dostal v něm titul mistr sportu, jeden z posledních, které byly uděleny, s datem 9. listopadu 1989…). Má před sebou ještě něco, co by chtěl dokázat?
"Mám," řekl. "Ještě jednou zkusit čtyřiadvacetihodinovku - být na ní zdravý a mít na ni natrénováno. Zkusit, kolik bych uběhl…" A náš list tenkrát končil: V listopadu měla být ve Francii, ale závod zrušili. Má tedy ještě čas.
Zase jednou jsme se mýlili…
Ze stránek Deníku ale Míla Sládek nezmizel. V roce 2007 si zaběhl 67. ročník Hluboké, což byl jeho 35. start v tomto závodě - od roku 2004 tady chyběl kvůli zdravotním problémům. Teď dokončil za 2:13:46 a řekl: "Jsem šťastný, že jsem doběhl…" A jako na omluvu dodal, že za březen naběhal jen 206 kilometrů…
Roku 2009 běžel hodinovku veČtyřech Dvorech a udělal při ní 11 157 metrů: vítěz Zdeněk Jašarov 14 150, synátor Daniel Sládek (ročník 1971) 13 859…
Čas ale teď zastavil i stopky…
Míla si tedy nestihl se svou přítelkyní pořídit elektrokolo, jak nám říkal v červnu, že v partě s kterou jezdí na výlety, byli poslední jezdící na klasických kolech. Mílo, připrav nám tam "nahoře" nějaké pěkné cyklotrasy, vzkazuje mu teď za ostatní bývalé budějovické atlety Jirka Porcal…
