Rodiče jsou často ochotní se podrobit i všem bezpečnostním opatřením, které denně absolvují i zdravotníci, aby mohli být přítomní během hospitalizace svého potomka. Ministerstvo zdravotnictví již na jaře vydalo metodický pokyn, který situaci během pandemie upravuje. Protože pokyn není mnohdy v praxi dodržován, spolek Juno Moneta ve jménu svého projektu Osvěta rodičů do zdravotnických zařízení rozesílá svou výzvu, jejíž účelem je snížit počet traumatizovaných dětí.

Celé znění výzvy lékařům a sestrám:
Vážený pane doktore, paní doktorko, milá sestřičko, hluboce si vážíme Vaší práce a skláníme se před Vaším nasazením. I v této náročné době však chceme být v nemocnici s našimi dětmi. Možná nyní o to víc, protože pandemie jim, stejně jako nám, již mnohé jistoty vzala a nutně potřebují pevný opěrný bod.
Víme, že to jde. Víme, že jsou i v ČR pracoviště, kde rodič smí být přítomen uspávání svého dítěte před vyšetřením či operačním zákrokem, může pobývat na JIP i ARO. A to i v nynější době. Například v nemocnici v Havířově. Víme, že v zahraničí je to běžné.
Víme, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodický pokyn, v němž hájí náš postoj a zakazuje, aby naše práva existovala jen a pouze na papíře.
Respektujeme Vaši práci a chceme Vám s ošetřováním našeho dítěte pomoct.
Víme, že jste přetížení.
Naše přítomnost Vám pomůže. Postaráme se místo vás, aby dítě před operací nejedlo a nepilo. Pohlídáme místo vás kapačky. Podáme pod Vaším dohledem dítěti léky tak, že je klidně zapije, místo boje, kdybychom tam nebyli. Zajistíme, aby dítě spolupracovalo při ošetření. Uklidníme ho, až bude zvracet, a pohlídáme, aby si neublížilo. Budeme místo Vás měřit teplotu. Dítě nebude v noci plakat a rušit jiné děti.
Slibujeme, že nebudeme chtít nemožné. Respektujeme, že existují natolik mimořádná a specifická pracoviště intenzivní péče, že na nich nemůžeme nepřetržitě být. Všude jinde se však chceme na péči o své dítě podílet.
Nechceme Vás nahradit, ani být Vaší inspekcí. Chceme být druhýma očima a rukama, které Vám mohou ulevit, nebo zachytit chybu – protože chybovat je lidské. O to víc v situaci, ve které se nyní nacházíte – unavení a pod nepředstavitelným tlakem.
Slibujeme, že se podrobíme nutným bezpečnostním opatřením, kterými i Vy denně procházíte, tak, abychom eliminovali riziko zavlečení nákazy do zařízení.
Chápeme Vaše obavy, ale prosím chápejte vy naše důvody. Prosíme o to, aby se nynější situace nestala další nesmyslnou válkou, která poškozuje jedině děti samotné.
Věříme, že společně to zvládneme!
DĚKUJEME! Rodiče Vašich malých pacientů

POČET PŘÍPADŮ ROSTE

Jak přiblížila členka spolku Ágnes Němečková ze Soběslavi, počet případů, kdy se na ně rodiče obrací se žádostí o pomoc, v poslední době narůstá. Rodiče jsou separováni od dětí školkového i mladšího věku včetně novorozenců, jsou vykazováni nejen z JIP, ale i z běžných oddělení. „Věříme, že výzva, kterou jsme rozeslali, přiměje zdravotníky, ale i rodiče k tomu, aby se zamysleli nad tím, jak by mohli fungovat společně, efektivně a ve spolupráci, nikoliv ve sporu. Zlá doba není záminkou pro to ji dělat pro někoho ještě horší,“ míní.

Nyní, kdy se v nemocnici hodí každá ruka, byl měl být podle Němečkové rodič vnímám jako vítaný pomocník, ne vetřelec. „Na všechny zákonné zástupce však apelujeme, že je třeba bezpodmínečně spolupracovat na dodržení hygienických pravidel a respektovat náročnou práci lékařů. Připomínáme, že dítě má na přítomnost rodiče právo a pandemie na tom nic nemění,“ shrnula Ágnes Němečková.

DVA DNY JI NEPUSTILI K DCEŘI

Nepříjemnou zkušenost má za sebou například Lucie Lorencová. „Na jaře moje tříletá dcera prožila traumatizující situaci, kdy onemocněla a byla pro nedostatek běžných lůžek umístěna na JIP nejmenované nemocnice,“ naznačila.

Kvůli podezření na epilepsii dívka absolvovala řadu nepříjemných vyšetření. „Šlo o odběr mozkomíšního moku, oční vyšetření, CT vyšetření a narkózy. Bylo mi oznámeno, že s ní nemohu být kvůli opatřením proti koronaviru. Dcera beze mě odmítala jíst, pít a kolabovala,“ popsala, že teprve když vyhledala pomoc Ágnes Němečkové z Osvěty rodičů, vše se začalo otáčet k lepšímu.

Komunikace ze strany nemocnice podle Lucie Lorencové byla nekonzistentní a chaotická. Zdravotníci po ní žádali také negativní výsledek testu na koronavirus. „Souhlasila jsem, že test podstoupím. Byla jsem ochotná jej i zaplatit, ale chtěla jsem, aby mi jej udělali na místním odběrovém místě. Což nejdříve odmítli, pak nabídli, a nakonec test vůbec nechtěli,“ přiblížila že, když se do věci vložil spolek, už test nikdo nepožadoval a u dcery směla zůstat.

„Její stav se ihned po mém příchodu stabilizoval. Moc mě mrzí, že došlo zbytečně k traumatu dítěte a ztrátě dvou dní. Všichni přišli o čas a nervy, a přitom se ukázalo, že je moje přítomnost na oddělení možná a prospěšná. Dcera má bohužel dodnes noční můry, v noci se budí a hledá mě,“ konstatovala Lorencová.

V TÁBOŘE RODIČE VÍTÁNI

Jak sdělila primářka dětského oddělení Nemocnice Tábor Jana Chocholová, po přečtení výzvy může všechny ujistit, že na táborském oddělení problém s přítomností zákonných zástupců nemají. „Rodičům umožňujeme pobyt jak na standardním oddělení, tak i s dětmi na JIP,“ upřesnila.

Rodiče mohou děti před operačním zákrokem doprovázet do předání na sál, i být přítomni jeho návratu zpět po operačním zákroku. „Jen je nepouštíme přímo na operační sál,“ dodala primářka Chocholová, že ani věk dítěte není limitující pro možnost přítomnosti doprovodu pacienta při hospitalizaci.

ČAS NA ZMĚNU

K problematice se vyjádřil i českobudějovický lékař – radiolog Lukáš Mareš. Podle jeho názoru má nemocné dítě právo na prakticky nepřetržitou přítomnost rodiče, je-li to možné. „Praxe, kdy je pro personál pohodlnější poslat rodiče na chodbu, není správná. Je konečně na čase, abychom ve zdravotnictví opustili zažitý a překonaný paternalistický model a začali přemýšlet v modelu partnerském,“ naznačil.

Dle jeho vyjádření to není jen o výuce na vysokých školách, ale o všednodenní praxi. „Atmosféru na pracovištích tvoří sami zaměstnanci a zaštiťují ji vedoucí pracovníci. Dokud se tedy nezmění vnitřní nastavení vedoucích, nemůže dojít ani k reálné změně. Bohužel nás i zde dobíhá nevypořádání se s minulým režimem - v našich hlavách,“ zdůraznil, že změna je sice těžká, ale ne nemožná.

„Naštěstí už dnes existují pracoviště, kde vládne správná atmosféra a kde je nejen radost pracovat, ale skoro i stonat. Iniciativu spolku proto plně podporuji,“ uzavřel Lukáš Mareš.