Dnes sídlí v objektu a v sousedních domech v Hroznové ulici banka ČSOB. Palác byl postaven v roce 1898, jak upozorňuje letopočet na arkýři pod hlavní římsou MDCCCXCVIII.
Výzdobu domu navrhl kustod městského muzea Richard Kristinus, který koupil v tom místě starší dům od rodiny Schmidtmayerovy. Ve sgrafitových medailonech jsou zobrazeni manželé Kristinusovi. Na průčelí do ulice U Černé věže jsou dvě fresky. Ženská postava nad balkonem představuje alegorii přástevnictví a ženská postava pod balkonem alegorii malířství. Sgrafita také znázorňují mandolínu, paletu, štětec apod. Dům však nesloužil „kumštu“, poněvadž již v roce 1904 je majitelem domu Živnobanka.
Živnobanka pronajala později prostory v přízemí prodejně Akciové společnosti pro obchod cukrem. V nájmu byl také lékař Rudolf Horažďovský a krejčí Tomáš Lenz. V období 1. republiky a ještě krátce po roce 1948 byl v domě známý obchod „Monopol“. Prodával se sortiment těstovin, moučných výrobků, dětská mouka, chléb a pečivo, limonády a sodová voda. „Monopol“, továrna poživatin a válcový mlýn byla firma bratří Zátků. Firma byla znárodněna, dobrá značka „Monopol“ odstraněna a vlastní obchod také zrušen. V přízemí měla potom záložna zázemí a podle pamětníků v malé místnosti bytelný trezor.
Živnostenská banka měla jiný zánik. Nejprve byla v roce 1942 sloučena s Českou průmyslovou bankou, což byl záměr německého bankovního sektoru ovládnout postupně české bankovnictví. V roce 1945 byla Živnobanka obnovena ve formě národního podniku. (Název Živnostenská banka, národní podnik, byl pro politické orgány po únoru 1948 asi těžko stravitelný.)
Část Živnobanky se napřed přestěhovala do Lannovky do Národní banky, národní podnik a v roce 1950 se obě tyto banky a několik dalších peněžních ústavů sloučilo do velké Státní banky československé (známé zkratkou SBČS). Živnobanka tak ve městě v roce 1950 prakticky zanikla. Objevila se až po roce 1990, ale ne tady. ale na náměstí v bývalém Wichtově domě, kde do té doby byla Zahraniční kniha a ředitelství podniku Obuv.
Původní dům koupil v roce 1598 Antonín Vogeral. Jaroslav Kubák uvádí, že dům stál za kostelem na rohu proti Nové věži, kterou Antonín Vogeral stavěl, ale není to přesné. „Novou“, dnes Černou, věž stavěl Vincenc Vogarelli (1535 – 1600), který měl dům na náměstí č. 6. Antonín Vogarelli či Vogeral byl jeden z jeho synů.
V paláci po Živnobance se usadilo podnikové ředitelství Průmyslového kombinátu města. V Hroznové prodejna pletařských a kožešnických výrobků a kožešnická sběrna. Časem se Průmyslový kombinát města přejmenoval na Okresní podnik služeb. Po spořitelně zařídil v 70. letech 20. století v přízemí podnik Textil prodejnu Alfa (pletené zboží, galanterie, látky, prádlo).
V lednu 1990 oznamoval plakát ve výloze Alfa: „Během měsíce února bude tato prodejna přemístěna do bývalé prodejny TUZEX u OD Družba.“ Současně novější prodejna v Hroznové: „Prodejna náhrobních doplňků je přemístěna do sběrny šatstva v ulici Osvobození číslo 12“.
Podle některých dobových materiálů byla Živnobanka v období mezi válkami největší bankou v republice. V přízemí časově před „Monopolem“ sídlil lahůdkářský obchod Antonína Tomana a firma Jan Teplý zde prodávala střižní zboží.
V roce 1997 se uskutečnil vedle tehdy Investiční a poštovní banky archeologický výzkum v místě, kde byl v roce 1986 zbořen dům Hvozdeckých. Bylo zjištěno, že zde sídlili Keltové.
Jan Schinko
