Na vzácném snímku z rodinného archivu Helmuta Scheichera je zachycen obchod kartáčníka Antonína Scheichera v levé části Wortnerova domu v ulici U Černé věže. Pro dům, ve kterém jsou dnes výstavní prostory Alšovy jihočeské galerie, se ustálil název Wortnerův. Ani ne tak pro výčep kořalek Marie Wortner, ale proto, že majitelem domu bylo od roku 1860 několik generací rodiny Wortnerů. Na snímku pořízeném po roce 1925 je Wortnerův dům k nepoznání. Není vidět, že patro domu je vysazeno na krakorcích. Po celém přízemí byly totiž instalovány tehdy běžné obchodní portály. Byly odstraněny, v poněkud jiné podobě s firemními nápisy „Oční optika“ a „Švadlenka“, až před rokem 1990.

Antonín Scheicher si otevřel v domě kartáčnictví poté, co se vyučil kartáčníkem u svého staršího bratra Rudolfa Scheichera v Kněžské ulici. Řemeslo zahrnovalo výrobu kartáčů všeho druhu, rejžáků, smetáků, košťat, štětek, hřebelců, rohoží a pod. Ke kartáčnictví se Antonín Scheicher dostal shodou rušných dobových okolností. Absolvoval obchodní akademii, pracoval na radnici, potom vykonal vojenskou službu, ale po vojně, to již za 1. republiky, ho zpět na radnici nepřijali, proto se vyučil kartáčníkem. Kartáčnické zboží se vyrábělo v dílně v Kněžské ulici u Rudolfa Scheichera. U Wortnerů byl jen prodej. Oba obchody Scheicherů zanikly krátce po roce 1945. Dřevoobráběcí stroje, výrobky a zařízení dílny se nezachovaly, přesnější by bylo říci, že po znárodnění se všechno ztratilo.

Ve městě bylo v průběhu 1. republiky až 11 kartáčníků. Z toho tři měli obchod na náměstí (Mára, Müller, Zimmermann) a tři v Kněžské ulici (Jestřáb, Matouš, Scheicher Rudolf). Také v ulicích Široké, Krajinské a U Černé věže. Polohy v centru města, kde jistě bylo nájemné vyšší než na předměstí, naznačují, že zboží šlo na odbyt.

Domem u Wortnerů prošla řada známých firem. Po roce 1916 se zde objevila firma „Baťa“, prodej kožené obuvi a dřeváků. Baťů rychle rostli, takže v roce 1919 se přestěhovali na náměstí do domu U tří kohoutů. Potom do ulice Karla IV. ke Smetanům a nakonec už jako světová firma do svého vlastního domu.

Roku 1911 začínali u Wortnerů Haasů. Informovaly o tom Jihočeské listy: „Dnem 1. srpna 1911 otevřela světoznámá firma Filip Haas a synové, c. k. dvorní dodavatelé, filiální sklad ve Sterneckově ulici, a doporučuje p. t. obecenstvu své nejchvalněji proslulé výrobky – koberce, nábytkové látky ve všech vzorech a slozích, záclony, pokrývky stolní a lůžkové, portiéry, lambrequiny atd. Firma má své vlastní továrny a zboží sama vyrábí.“ Haasů se později přestěhovali na náměstí do domu koberců, kterému ještě dnes říkají starousedlíci hovorově „U Házů“.

V roce 1915 po vypuknutí 1. světové války se c. k. výsadní zemská firma Filip Haas a synové trochu přizpůsobila poptávce a nabízela vojenské výzbroje, vesty, spodky, svetry, šály, rukavice, spací pytle, kukly, pokrývky, tlumoky, polní lahve, jídelní příbory, menážky, vařiče apod. Za c. k. měl v domě stavební kancelář (a vlastnil sousedící domy v Hradební ulici známý stavitel Jakob Stabernack (pamětníci používali tvar Štabrňák). U Wortnerů dále sídlili klempíř Stanislav Jelínek, obuvník Tomáš Kovář, hokynářky Johanna Bendlová a Růžena Píchová a porodní asistentka Terezie Kollárová. Později kožešník Jaroslav Řezáč, který také prodával klobouky, čepice a gumáky. Asi si je i sám vyráběl. Jan a Marie Wortnerovi kořalky také sami vyráběli a poté čepovali. Měli i své dodavatele.

Na části domu vlevo jsou k vidění koncovky nápisů firmy Jan Svátek, nástupce Adol Penc, knihkupectví, nakladatelství, antikvariát a čítárna.

JAN SCHINKO