Stavebnici Merkur, plyšové medvídky, panenky, ale třeba i vysavače nosil za 1. republiky pod stromeček Ježíšek. Že se dnešní Vánoce od svátků, které slavili naši předci moc neliší? Liší, a jak! Přesvědčit se o tom můžete například při adventních prohlídkách, které na víkendové dny pro návštěvníky připravili na státním hradu Nové Hrady.

Atmosférou Vánoc a adventu v bytě panského úředníka tu dýchá druhá prohlídková trasa. Je se tu rozhodně na co dívat, ale i co poslouchat. Během půlhodinové prohlídky se dozvíte leccos zajímavého třeba o zvycích, které mnohdy mají kořeny i v pohanských oslavách zimního slunovratu.

„Právě od tohoto okamžiku například lidé po dvanáct nocí sledovali počasí a podle toho odhadovali, jaké bude počasí v jednotlivých měsících roku,” poukazuje například průvodkyně Markéta Čížková na předpovědi, které podle těch, kteří si podobná pozorování zaznamenávají dodnes, skutečně fungují.
„Prvním typicky adventním svátkem byl svátek svatého Ondřeje. Tomu se také říkalo svátek nevěst. Dívky třeba vstávaly ve dvě hodiny v noci a šly zaklepat na kurník. Když se jako první ozval kohout, bylo to dobré, pokud se ale ozvala slepice, byla situace ohledně vdavek pro nadcházející rok nepříznivá,” přibližuje Čížková jeden ze zvyků. Ten na rozdíl od některých, o nichž se návštěvníci během prohlídky také dozvědí, nemá příchuť černé magie.

Husí kůže může dnešním hospodyňkám, ale především zastáncům přísných hygienických norem naskočit ale i při vyprávění o trzích, které se konávaly na svátek svatého Mikuláše. „Na nich se dalo sehnat kdeco, typické byly například perníky, na které se zadělávalo těsto až rok dopředu. Původně se totiž dělaly perníky jen z koření, mouky a medu,” vysvětluje průvodkyně. Také zadělávání těsta a pečení vánoček mělo zvláštní pravidla. „Hospodyně si nemohla utírat ruce o zástěru, ale musela běžet k ovocnému stromu a utřít se o něj, aby strom dobře rodil,” vypráví Markéta Čížková.

Kdo si Vánoce a advent spojuje jen s příjemnými zvyky, může být překvapen historkou o Perchtě. Ta v jižních Čechách v některých oblastech chodila místo svatého Ambrože. „Byla to hrůzostrašná postava, nosila masku, ve které dominovaly velké vyceněné zuby a jazyk. Chodívala se škopíčkem, dlouhým nožem a koudelí, ptala se dětí, jestli se postily a pokud některé řeklo, že ne, začala jej honit a vyhrožovala mu, že mu rozřízne břicho, vycpe koudelí a do škopíčku si nachytá jeho krev.”

Ve srovnání s touto představou zní daleko příjemněji vyprávění o zvycích dodržovaných na svatou Lucii, třebaže je řeč i o sněmech čarodějnic a zaručených metodách, jak takovou bytost poznat. A proč se říká, že právě Lucie noci upije, když do slunovratu zbývá ještě pěkná řádka dní? „V šestnáctém století se změnil juliánský kalendář na gregoriánský. Ten původní počítal s o několik vteřin delším dnem, což se během let nasčítalo a v šestnáctém století už rozdíl činil deset dní. V gregoriánském kalendáři se těch deset dní jednoduše vynechalo a proto již slunovrat na svatou Lucii nevychází,” vysvětluje Čížková.

Dodržujete zvyky aspoň na Štědrý den? Pak byste se měli také vypravit s rodinou hned ráno k nejbližšímu potoku, řece nebo aspoň studni umýt. To podle letitých pověr zaručí zdraví po celý rok. Postíte se, ale nejíte k večeři kapra? Pak se možná váš jídelníček o Štědrém večeru podobá pokrmům na sváteční tabuli našich předků. I tu ostatně v plné parádě a s podrobným neméně zajímavým výkladem v bytě pana správce v Nových Hradech najdete.