Spolu s ostatními kolegy ze spolku se stará nejen o osvětu, organizuje dobrovolnické akce na Českokrumlovsku, Kaplicku i Českobudějovicku, a jedná s politiky o prosazení cílenější ochrany zvěře. V loňském roce se jim podařilo zachránit necelou stovku zvířat v jejich působišti. Podobné iniciativy od května do června působí lokálně napříč republikou a spolupracují s mysliveckými sdruženími i zemědělci.

Za všemi aktivitami spolku stojí skvělý tým, kde každý dělá něco a přispívá svou činností k úspěchu. Společnými silami se snaží také změnit legislativu a zabránit tak každoročnímu zbytečnému krveprolití. Již uzavřenou petici za záchranu zvířat za přesněji definovaný zákon o myslivosti podepsalo necelých 24 tisíc lidí. Změny se během pandemického roku však nedočkali.

Proč jste založila spolek Stop! Sečení srnčat? Co vás k tomu vedlo?

Na začátku byl můj osobní traumatický zážitek s nálezem posečeného srnčete. Před sečí jsme viděli na louce srnu, jak se schovává ve stínu a kojí své mládě. Druhý den začal na louce pracovat traktor. S partnerem jsme neviděli žádné myslivce, tak jsme se sami amatérsky snažili porost projít. Nic jsme bohužel nenašli. O to horší bylo odpoledne, kdy jsme viděli, jak se slétají dravci k mrtvolce. Na místě jsme našli srnče, které muselo zemřít trýznivou smrtí, mělo přesekané běhy. Zemědělci potom odstranili tělo, ale vrátila se srna a své mládě hledala. Vracela se asi pět dní ráno i večer, pořád ho volala a pískala, byl to smutný pohled a tragický zážitek, který mnou otřásl. To byl prvotní impuls k založení spolku. Přes skupinu na sociální síti Zachraň zvíře před sekačkou jsem se pak spojila s ostatními aktivními lidmi a od té doby se snažíme s tímto problémem něco dělat. V současnosti už je to asi pět let, co jsou v provozu naše webové stránky. Zároveň jsem se chtěla v této problematice více dovzdělat, a tak jsem se přihlásila do mysliveckého kurzu. Poznala jsem potřebnou biologii zvěře a současně i související legislativu.

Zdroj: Youtube

V té době jste rovnou spustili i stejnojmennou petici?

Ano, byla určená pro ministerstvo zemědělství. Petici podepsalo téměř 24 tisíc lidí, a to v poměrně krátké době, během dvou let. Podpisové archy jsme ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi předali u příležitosti konaného kulatého stolu Stop! Sečení srnčat, ale přes veškerou publicitu jsme se žádných zásadních změn nedočkali. I když byla naše jednání o dotacích na drony s termovizí úspěšně nakročená, ze dne na den ze všeho sešlo – to když jisté ochranářské skupiny začaly poukazovat na zvěř jako nepřítele obnovy lesů po kůrovcové kalamitě. Na to nám předseda zemědělského výboru Jaroslav Faltýnek řekl, že drony v téhle situaci nikdo nepodpoří.

Kolik aktuálně máte dobrovolníků?

Po republice je několik aktivních lidí, kteří sdružují dobrovolníky. Naše jihočeská terénní skupina čítá desítky dobrovolníků, funguje vždy měsíc až dva. Na každém vyhánění se vždy podílí myslivci a dobrovolníci společně, takže tam bývá kolem 15 až 20 osob. Existuje řada regionálních skupin na sociálních sítí, kam se mohou každoročně hlásit noví dobrovolníci, kteří chtějí pomáhat.

Zdroj: Youtube

Jaké jsou novinky v této problematice, jak vypadá takové vyhánění v praxi?

Letos jsme začali nově létat s dronem, což je velmi šikovná technika, ale dá se použít jen brzy ráno cca od 5 do 7 hodin, než vyjde slunce a terén se prohřeje, protože termovize je účinná jen v té době. Potom totiž přístroj signalizuje každý vyhřátý kámen či krtinu. V období senosečí od května do června si někteří z nás berou dovolenou, abychom se mohli soustředit jen na tuto činnost. Někdy se chodí po louce od rána až do odpoledne. Na prvním místě je součinnost myslivců a zemědělců. Když je terén prolítaný dronem či prochozený, tak mohou traktory ihned vjíždět. Starší srnčata mají tendenci se vracet, což je asi největší problém, když je mezi naší prací a sečí časová prodleva.

Jaká platí legislativa? Jaké mají myslivci a zemědělci povinnosti?

Zemědělci jsou ze zákona povinni termíny sečení hlásit mysliveckým sdružením. Často se den a čas mění kvůli počasí či technickým poruchám na strojích a podobně. Myslivci jsou ze zákona povinni zvěř chránit, ale zákon jim však nikde neukládá jakým konkrétním způsobem. Takže si to každý řeší po svém, někde umisťují plašiče, někde aktivně prochází svou honitbu před samotnou sečí. Myslivost je zájmová činnost, a tak jsou často tito lidé přes den v zaměstnání a mohu louky procházet a pachovat jen večer či brzy ráno.

Jaké metody vyhánění či vyhledávání mláďat v terénu se osvědčily, co funguje, a co ne?

Zvěř si zvyká, lidé jsou hlučnější, roztahují se. Stává se i to, že se večer naistalují plašiče blýskající se, mávající a cinkající, ale zvědavá zvěř se třeba už do dvou hodin vrátí a paství se poblíž. I kus od plašiče leželo mládě. Jsou různé druhy plašiců, po domácku vyrobené. Někdo dává vlající alobal, někdo dává hrkající plech, hadry, igelity, zapínají na noc i malá rádia na baterie umístěná v kyblících. Všechny optické plašice mají ale minimální efekt. Pak jsou speciální plašiče Radka Bártíka, které zkonstruoval a jde o kombinaci zvukových nahrávek. Je na nich například ryk divočáka, zvuk motorky, srnče hlásící nebezpečí, štěkot psa a další. Tento vynález se osvědčil a je velmi efektivní, když se umístí večer před sečením. Zkoušeli jsme i řadu pachových plašičů, které měly srnčí odradit, bohužel ani tyto metody se nám neosvědčily. Testovali jsme různé druhy na bázi pachu predátorů a zrovna loni jsme i po těchto prostředcích našli na loukách mláďata i dospělé kusy, ani jsme tomu sami nemohli uvěřit.

#youtube|GpacKOAfetM|2s#

Existuje něco, co by se dalo v praxi ještě využít a plošně se to neděje?

Je jedna metoda, kterou ještě nikdo v praxi nedomyslel, jak aplikovat na velké plochy bezpečně. Zvěř totiž spolehlivě odradí kouř. Jeden náš známý myslivec to zkouší, každoročně rozdělává na louce oheň na plechových plátech, tak aby vítr kouř zanesl na celou plochu. Zvěř vnímá oheň a kouř jako přirozené nebezpečí. I přes přítomnost člověka si tak srny automaticky mláďata odvádí do bezpečí. Aplikace by se musela domyslet do detailů včetně součinnosti s hasiči. Podle mě by to bylo ideální řešení, kdy by nebylo potřeba takové množství dobrovolníků v terénu.

Díky sbírce jste si pořídili dron a vycvičili několik pilotů?

Na podzim jsme vypsali veřejnou sbírku a po dvou týdnech už kupovali dron. Neuvěřitelná rychlost a projevila se tím velká ochota dárců. Přes zimu jsme složili pilotní zkoušky a nyní již aktivně trénujeme v terénu. Nejhorší je se naučit se všemi aplikacemi, které jsou třeba. Létání s dronem je samo o sobě jednoduché. Mimo to je ale třeba umět nastavit teplotu, kterou musí dron hlásit, umět ho naprogramovat tak, aby přelítal určitou plochu a neopakoval trasy, zároveň je nutné umět si poradit se základními technickými úkony, výměnou baterií počínaje. Nyní se snažíme získat finanční prostředky na druhý dron. Máme dost pilotů, ale nedostatek techniky, tak abychom mohli pomáhat na dvou místech zároveň. Rádi bychom pořídili také nové baterie a další kombinované akustické plašice. Dalšími výdaji je pojištění dronu, tablet s daty a softwarem. To vše je nutné k fungování a jeho obsluze.

Vždy na jaře v období od května do června srny vyvádí své mladé ve vysoké trávě luk, jeteli či vojtěšce nedaleko lesů. V tomto čase ale zemědělci současně sekají senáže. Malé srnče instinktivně neutíká, ale při nebezpečí se přikrčí. Ročně v České republice zbytečně při traktorovém sečení umírá asi 60 tisíc srnčat. Na činnost spolku Stop! Sečení srnčat, technické vybavení, pojištění a plašiče lze přispět na transparentní účet číslo 270 187 3436/2010.

Příčiny úmrtí zvěře (srnčat, zajíců, koroptví, bažantů, aj.) při senoseči:
- Nedodržování zákonné ochrany zvěře,
- Nesoučinnost zemědělců a myslivců,
- Nevhodný způsob sečení (od kraje do středu),
- Nefunkční plašící zařízení,
- Nedostatek financí na technologie (termovize),
- Neznalost informací z řad veřejnosti,
- Neochota uživatelů honiteb spolupracovat s dobrovolníky,
- Lhostejnost lidí k této problematice.