Kliknutím zvětšíteProč se pro to rozhodl, zda by vyměnil přírodu za kameru nebo co se mu přihodilo hned první den, o tom jsme si s ním povídali během rozhovoru.
Jste známý český herec a kromě toho děláte dobrovolného strážce Národního parku Šumava, jak jste se k tomu dostal?
Na Šumavu jezdím od mala a před třemi roky jsme se sem přestěhovali. Z hlediska mého povolání je to celkem náročné kvůli dojíždění, ale rozhodl jsem se, že tomu vše budu podřizovat – že herecké práce si budu brát méně. Stát se strážcem přírody byl dlouho můj sen, od jisté chvíle jsem jako šumavský turista začal přemýšlet, jak přírodě aktivně pomáhat. Když jsem zjistil, že existuje funkce dobrovolného strážce, nebylo co řešit.
Jak dlouho jste dobrovolným strážcem a v jaké části Šumavy strážíte?
Zkoušky jsem udělal v lednu, takže aktivně chodím do terénu asi od února. Nejvíce se pohybují v chráněné krajinné oblasti, nejčastěji například Boubín, ale také obcházím řadu menších přírodních rezervaci a podobně.
Dá se říci, zda vás více baví herectví či ochrana přírody?
Na to je opravdu těžké odpovědět. Víte, myslím si, že herectví je určitý způsob života, no a chránit přírodu také. Nějakým zázrakem se mi to daří skloubit dohromady. A velice mě to naplňuje.
Stala se vám jako strážci již nějaká zajímavá příhoda, ať už příjemná či naopak?
Nejkomičtější příhoda, to na sebe prozradím, se mi stala hned první den, kdy jsem hrdě s novým odznakem a legitimaci vyrazil do lesa. Ušel jsem asi dva kilometry, bylo to poblíž Boubína, a záhy jsem s obrovskou hrůzou zjistil, že mi ona legitimace stráže pravděpodobně vypadla z kapsy. Při představě, že to budu muset nahlásit jsem se zhrozil, jaká by to byla ukrutná ostuda. Naštěstí po chvilce šli kolem dobří lidé, kteří ji někde za mnou našli a vrátili mi ji. Tak jsem jim slíbil lístky do divadla (úsměv).
Pohybujete se v přírodě často a vidíte, jak se k ní chovají nájezdy návštěvníků, na co byste vy konkrétně upozornil?
Budu upřímný, někdy to vůbec nechápu, tedy způsob, jakým se lidé dokáží v přírodě chovat. Nicméně snažím se s každým vyjít po dobrém a vždy jim přestupek vysvětlit a co nejšetrnější metodou je poučit, je-li to nutné. Nejčastější, nejobecnější „nešvar“ je hluk. Chápu, že je těžké přijít z města do lesa a hned přepnout na řekněme jiný režim, přesto nerušit přírodu by měla být jedna z prvních věcí, na které jakožto turista vstupující do přírody budu myslet. Často ale naštěstí potkávám lidi, kteří se k přírodě chovají s respektem a pobyt v ní si užívají – tak jako já. Rád si s lidmi povídám a neustále se díky tomu učím.
Otázka na závěr, nepřemýšlel jste o tom, že byste se stal strážcem na plný úvazek?
Za předpokladu, že bych během několika let dokázal nabrat dost zkušeností, asi bych se tomu nebránil (úsměv). Ale myslím si, že o toto povolání je velký zájem. Já sám mám k „profíkům“ přirozený respekt. Jak už jsem řekl, podle mě je to styl života a rozhodně ne snadný.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
