Jsou nadějemi jihočeské hudby a před pár dny to prokázali. Několik žáků Základní umělecké školy Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích vystoupilo na II. koncertě mladých nadějí. Zahráli si tak sólo za doprovodu orchestru Jihočeského divadla. Všichni na akci pečlivě předem cvičili, ale 
i jindy berou nástroj do ruky téměř denně.

S houslovým sólem Radúz 
a  Mahulena od Josefa Suka se představila šestnáctiletá Petra Kubáková. „Není to náročná skladba, co se týče not, ale musí se dobře přednést. 
Z orchestru jsem měla ze začátku  respekt, nechtěla jsem udělat ostudu, ale nakonec to byl skvělý pocit. Splnila jsem si sen," vyprávěla.

Petra Kubáková hraje na housle od šesti let. Inspiraci našla v rodině. „Hrála už moje mamka a mě se to strašně líbilo. Od té doby mě to baví, zvlášť mě nakoplo, když jsem přišla na školu do Budějovic," dodala. Na konzervatoř se však nechystá. Říká, že muzikantská branže je těžká a proto si chce hudbu nechat jako koníčka.

Sólo zvládl i třináctiletý Michal Marek z Doubravice. Svou skladbu vybíral s učitelkou již na začátku roku. „Byly tam rychlé skoky, noty daleko od sebe na hmatníku, dvojhmaty, takže to nebylo jednoduché. Trénoval jsem každý den asi hodinu. Před koncertem jsem ale trému neměl, šel jsem si to užít," řekl.

Svůj život spojil s houslemi, a to již před osmi lety, kdy se ukázalo, že má velké nadání. „Nejprve jsem hrál na flétnu, ale protože se mnou paní učitelka za rok probrala to, co 
s ostatními za tři, navrhla mi jiný nástroj," vyprávěl. Nyní zvládá nejen housle, ale také sport a studium na Biskupském gymnáziu. O budoucnosti zatím příliš nepřemýšlí. „Uvažuji o konzervatoři a potom akademii múzických umění, ale přeci jenom je to ještě předčasné. Každopádně chci pořád hrát," dodal.

Jednou z nejmladších účastnic byla devítiletá Eliška Klímová. Ta také hraje na housle. „Začala jsem asi ve čtyřech letech, když jsem to někde viděla a líbilo se mi to. Moc mě to baví, cvičím doma každý den," řekla. Nejradši si podle svých slov zahraje rychlejší veselé skladby.

Jako velkou příležitost zhodnotila koncert třináctiletá klavíristka Adéla Dobiášová z Českých Budějovic. „Předtím jsem hrála jen s naším hudebkovým orchestrem a ten je mnohem menší. Byla jsem 
z toho docela nervózní, s přípravou jsem musela začít už na začátku roku. Moje skladba byla docela náročná, se spoustou ozdob," vzpomněla.

K hudbě si našla cestu už jako dítě. „Měli jsme doma malý xylofon s klávesami místo paliček. Sama jsem se na něj naučila hrát Ovčáci čtveráci, tak si rodiče řekli, že asi mám nějaký talent, a začala jsem chodit na základní uměleckou školu," vyprávěla. Po několika letech s klavírem si navíc přibrala violoncello. Zdálo se jí totiž, že když už jeden nástroj ovládá skvěle, bylo by dobré naučit se hrát na další.

Který z nich má nyní radši, nedokáže říct. Oba považuje  za krásné. Profesionální budoucnost si ale spojuje spíš 
s violou. „Pokud bych zkusila konzervatoř, tak asi spíš s violoncellem, protože si myslím, že klavíristů je moc. Ale to je ještě daleko," doplnila.

Premiéru s orchestrem si už ve svých jedenácti letech  odbyla Anna Buriová z Křemže. Zahrála si společně se čtyřmi dalšími žáky houslové sólo ve skladbě Antonia Vivaldiho. „Museli jsme na to dlouho dopředu trénovat, ale moc jsem se těšila," řekla.

K hudebnímu nástroji se dostala díky matce, která 
v základní umělecké škole vyučuje. „Šla jsem si sem pochovat housličky a pak už si je rovnou odnesla domů. Teď hraju skoro každý den a pořád mě to baví," dodala.

Ve Vivaldiho skladbě účinkovala také jedenáctiletá Adéla Krejčí. Přiznala, že před koncertem měla trému, 
i když samotné sólo pro ni až tak těžké nebylo. Na housle začala hrát ve svých čtyřech letech zároveň s kamarádkou. O budoucnosti ale zatím nepřemýšlí. „Chci pořád hrát, ale ještě nevím, co bude. Teď jsem se dostala na gympl, tak záleží, kolik budu mít času," komentovala.

První zkušenost s velkým orchestrem získal díky koncertu mladých nadějí šestnáctiletý klavírista Ondřej Hybrant. Přípravu měl trochu snazší než jeho kolegové, protože stejnou skladbu hrál již před rokem při závěrečných zkouškách. „Teď to pro mě bylo příjemnější než hrát sám. Raději jsem součástí nějakého velkého tělesa," řekl.

Klavíru se začal věnovat 
v sedmi letech, základy získal doma. „Děda byl velký muzikant a mamka několik let hrála na klavír, takže to z toho tak nějak přirozeně vyplynulo. Musím ale přiznat, že během let nastalo hodně krizí, kdy jsem měl chuť skončit," dodal.

Hudbu se snaží skloubit se studiem na gymnáziu a také dalším koníčkem – tancem. Hlavně tomu by se chtěl věnovat i nadále. „Mým naivním snem je jednou dělat něco spojeného s tancem. Hodně mě totiž baví, vyhovuje mi, že je kolektivní," uzavřel.