Přímo se nabízí úvaha, že kdyby se tenkrát před rokem 1900 postavily tyto domy třípatrové a vyšší, jako v jiných srovnatelných městech, nemusely by se teď nastavovat. Výjimečné postavení měla Praha a částečně Plzeň, kde se rovnou stavěly ve 2. polovině 19. století nové domy pětipatrové. Praha byla v tom čase v půdorysu menší, protože Vinohrady, Vršovice, Nusle, Smíchov, Karlín atd., byla samostatná města,

Resslova ulice má dvě nestejně „staré" části. Zástavba od Husovy třídy k Holečkově ulici vznikala ve 2. polovině 19. století a již v roce 1875 dostala název Beerova ulice. Druhá část od Holečkovy směrem k Vltavě byla nazvána v roce 1906 ulicí Weinwurmovou. V paměti města názvy Beerova a Weinwurmova téměř zapadly. Byly poplatné době, protože Andreas Beer (1801 1888) i Johann Weinwurm (1839 1896) byli významní měšťané, kteří zasedali v městské radě nebo městském výboru a podíleli se na chodu města.

V roce 1921 byla Beerova ulice přejmenována na Resslovu a Weinwurmova na Zengerovu. Inflace jmen souvisí se změnou režimu c. k. na ČSR. Václav Karel Bedřich Zenger (1830 1908) byl český fyzik a meteorolog a současně profesor na pražské technice, ale ani ten se nelíbil politikům po roce 1948. Roku 1955 byl název Zengerova zrušen a ulice připojena k Resslovce. Jen se připomíná, že za německé okupace přejmenovalo německé okupační vedení města Zengerovu ulici na Schwedengasse (Švédskou).

Skupina domů, které se zvyšují o patro, byla postavena v secesním a pozdně secesním stylu. Majitelem domu na rohu byli manželé Adolf a Ema Tůmovi, kteří dům se zahradou prodali v roce 1916 Hermíně Hartmannové za 66 000 K. Ta prodala dům následujícího roku 1917 Karolině Stotzké rovněž se zahradou za 62 000 K, takže trochu prodělala, ale v období 1. světové války ceny velmi kolísaly. Nemovitosti „šly" nahoru až po válce. Tůmů v domě nadále bydleli.

Dům vlevo z roku 1910 se zahradou koupila v roce 1916 Anna Borovková od manželů Václava a Rosalie Černých za 23 000 K. Potom roku 1919 manželé František a Kateřina Valentovi od Anny Borovkové za 44 000 K. To bylo po válce, ceny domů rychle stoupaly. Podle Františka Rady stávaly na dvorech domů kromě kůlen na uhlí a dříví také králíkárny, kurníky, někde krmili husu nebo vepře. Potraviny byly drahé, bylo tedy dobré mít domácí maso a vejce, k čemuž se hodila zahrada.

Komunikačním uzlem v Resslově ulici byla průmyslová škola (dnes stavárna). Po roce 1950 byla proražena Holečkova ulice z Pražské, čímž se dalo z Pražské projít Resslovou a Klavíkovou k Dlouhému mostu. V místech, kde byl později postaven internát stavárny, přesněji Domov mládeže s jídelnou a tělocvičnou, býval volný prostor nazývaný hovorově „Kozí plácek". Leccos se na něm odehrálo. Pamětníci připomínají, že někdy z „Kozího plácku" vyrazili k továrně Primavera, kde na rohu za zdí byly skladovány části letadel a automobilů ze 2. světové války. Zeď snadno přelezli a získali různé součástky z vraků. Velmi cenný byl u kluků letecký výškoměr.

Nejvýznamnější firmou v Resslově ulici byla „Antonín Kolařík, mechanická tkalcovna hadic a řemenů" zapsaná v roce 1911. Areál se nacházel v části Zengerovy ulice. Není to tak dávno, kdy tam vila Antonína Kolaříka s věží ještě stála.

Jan Schinko