Na počátku všeho přitom stála nabídka učit na Letní škole mysliveckých trubačů, kterou Robert Tauer , dnes ředitel Trubačské školy Josefa Selementa a také vedoucí sboru Jihočeských trubačů, před sedmi lety dostal.

„Práce s těmi zájemci mě natolik nadchla, že jsem si řekl, že bych rád dělat něco takového i tady v Budějovicích," vypráví Robert Tauer. Za rok už byla v Českých Budějovicích první pobočka Trubačské školy Josefa Selementa.

„Smyslem založení byla snaha přiblížit výuku na lesnice a borlice zájemcům z jižních Čech, " vysvětluje Robert Tauer. „Jsem rád, že se tento nápad setkal s kladným ohlasem a v současnosti školu navštěvuje několik nadšených žáků z tohoto regionu," dodává.

Dnes do Trubačské školy chodí studenti všech věkových kategorií, zdatní hráči, ale i začátečníci, které spojuje jedno láska k mysliveckým tradicím a mysliveckému troubení.

„Studenti si v hodinách osvojují základy loveckého troubení, učí se také zvládat signály Trubačského desatera profesora Antonína Dyka," upřesňuje cíle studia ředitel školy a vedoucí souboru Robert Tauer.

Všechny získané vědomosti pak můžou studenti uplatnit nejen ve svých sdruženích, ale i při mysliveckých ceremoniálech na honech, kde jakožto trubači vystupují.

„Na začátku honu vždycky zazní slavnostní fanfára, tou se přivítají význační hosté," přibližuje průběh honu Robert Tauer a pokračuje: „Pak se při nástupu všichni přivítají signálem vítání, který má krásná i slova." Jsou od profesora Antonína Dyka, jenž tzv. myslivecké desatero složil. „Jde o deset skladeb, které se používají právě v čase od příchodu hostů až po ukončení honu," informuje Robert Tauer. Mezi zmíněných deset signálů patří například slavnostní fanfára, ohlašuje se jimi také vítání, začátky a konce lečí.

AUTOR: KLÁRA SKÁLOVÁ

„Při lečích se obežene určité místo, kde se loví," vysvětluje Robert Tauer. „Lov se ale musí zahájit a ukončit, aby všichni věděli, kdy se smí lovit a kdy ne, aby někdo nepřišel k úrazu," říká dál.

Potom následuje začátek a přestávka. „Pak, když je celý ten lov u konce, tak se zahraje konec honu a musí zaznít i halali, což je signál k poctě ulovené zvěře," dodává Robert Tauer.

K myslivosti jej přivedla láska a úcta k přírodě, ale i potřeba osvěty.

„Neříkám, že si to někteří myslivci nedělají sami, ale když se s některými lidmi bavím o myslivosti, ten pohled bývá trochu zkreslený," myslí si. Poslání myslivosti je podle Roberta Tauera ušlechtilé. „Myslivost je o ochraně přírody," říká. „To, že se zabije nějaké zvíře, není v přírodě z hlediska myslivosti nikdy samoúčelné," vysvětluje s tím, že jde většinou o zvěř, která už v přírodě novou populaci nevyprodukuje. Některá zvěř má sice v přírodě přirozené nepřátele, jiná ale ne, jako třeba černá zvěř. „Myslivost je hlavně o výběru a redukci zvěře. Nejde o prvoplánovitém zabíjení," dodává Robert Tauer.