Dnes jste farmář, ale studoval jste elektrotechniku a později ekonomii. Jak jste se dostal k zemědělství?
Na střední škole jsem byl na elektrotechnice v Budějovicích. Vysokou mám strojní fakultu v Plzni, ekonomiku 
a řízení výroby – po novu management. Zemědělku nemám, kdybych ji měl, tak bych zemědělství asi nedělal, protože zemědělec zná realitu té práce. Měl jsem zájem 
o přírodu, ale protože se na školách kádrovalo, na gymnázium jsem nemohl. Vždycky jsem k botanice a k přírodě tíhnul, byl jsem elektrotechnik, který si dělal doma herbář.

Po studiích v Plzni jste se ale do Vidova vrátil, věděl jste vždycky, že tu chcete zůstat?
Pryč jsem byl pět let, ale 
v Plzni jsem bydlel jen na koleji a jezdil domů. Žádné vazby jsem nezpřetrhal. Nevěděl jsem, jestli se nakonec ve Vidově usadím, ale chtěl jsem určitě na venkov.  Po škole jsem se tedy vrátil, ale z principu jsem odmítl nastoupit do nějaké fabriky. Nechtěl jsem se s kravatou umístit do davu. S mým vzděláním jsem měl možnost jít pracovat třeba do banky. Hledal jsem radši jinou práci. Nejdřív jsem zkoušel obnovitelné zdroje.

Dlouho jste se živil jako zpracovatel podkladů pro územní plány obcí. Začalo to v době, kdy jste netušil, že jednou budete starostou. Jak jste se k této práci dostal?
To bylo docela kuriózní. Napsal jsem jednou jako občan připomínku k připravovanému územnímu plánu Vidova a pan architekt, který ten plán zpracovával, mi na základě té připomínky nabídl práci. Od té doby už dvacet let zpracovávám podklady pro územní plány a dělám například rozbory energetického zásobování obcí a životního  prostředí obcí.

Od roku 1998 jste starostou Vidova. Jak začala tato vaše významná životní etapa?
Nastoupil jsem v prosinci 1998, neměli jsme ani současný obecný úřad, ani hospodu, ani koloniál. Byla tu jen rozježděná náves. Myslel jsem si, že všechno, co zamýšlím, udělám za první volební období a pak půjdu pryč. Ale je toho pořád hodně, co je ještě potřeba udělat. Dodnes jsem neuvolněný starosta, obec by si nemohla dovolit tabulkový plat, který je pro starosty předepsaný.

A jak se z vás při tom všem stal ještě zemědělec?
Vždycky jsem měl u domu záhumenek, postupně jsem ho rozšiřoval. Část pozemků mám vlastních a část 
v nájmu. Celkem obděláváme čtyři hektary polí, zapojena  je celá rodina – manželka 
s dětmi a tchýní. Nejdřív jsme pěstovali pro nás a pro známé, ale byl o to zájem. Zkoušeli jsme brambory a jahody. Pak se ke mně dostala metodika ministerstva zemědělství pro malé podniky a rozhodli jsme se pro přímý prodej  plodin v podobě bedýnek. Je to trochu pracnější, ale je to tak lepší. Přebytky 
z bedýnek pak prodáváme zvlášť.
Na zemědělství nečerpám žádné dotace. Je mi sice líto peněz, které ostatní mají a přitom se k půdě třeba ani nechovají dobře, ale nechce se mi do systému a taky je to dost papírování.

Jak se vám farmaření daří?
Chtěli bychom trochu rozšiřovat, ale nedaří se nám v našem okolí získat pole do nájmu, velké firmy zavazují majitele pronajímat dlouhodobě. Když pak někdo přijde na venkov a chce zemědělčit,  je mu třicet a někdo mu řekne, že půdu mu pronajme až za patnáct let, až bude volná, tak nikdo zemědělčit nezačne. 
S půdou je to těžké. Zajímá mě udržitelný rozvoj  a představa, že porosteme donekonečna,  je  mylná. Kdo  je rozumný, vidí, že to tak není.  A mě zajímá vztah k půdě. Ten komunisti zničili a bohužel už to nejde tak snadno nahradit. Myslím si, že stát funguje, pokud má zdravý základ. Základ je venkov a půda, dokud nebude obnovený vztah k půdě a k vlastnictví a řádnému hospodaření v krajině, tak stát prostě fungovat nebude. Rád se inspiruji například v sousedním Rakousku, kde vztah k půdě tradičně mají a kde lze leccos odkoukat.

Je vůbec možné nás s Rakouskem srovnávat?
Je zajímavé srovnat třeba to, jak funguje kompostárna  v Čechách a jak v Rakousku. U nás je všechno super moderní, všechno se hlídá, máme drahé technologie. V Čechách se zbytky z jídelen nesmí zkrmovat. Musí se dát do speciálního zařízení, kde se to zpracuje a hmota trochu podobná rašelině se teprve pak může přidat do kompostu. V Rakousku jsem viděl v obecní kompostárně vysypané zbytky z kuchyně a u toho sto slepic. Sedlák, který se o to stará, řekl, že slepice vyzobou jen to dobré a zbytek se shrne na hromadu. To je normální fungující selský rozum.

Sledujete nějaký pěstitelský trend? Přibývá lidí, kteří mají zájem o vaše bedýnky, nebo i chtějí sami něco pěstovat?
Určitě ano. Bedýnky kupují lidé hodně i kvůli malým dětem. Myslím, že stoupá nedůvěra lidí v nakupované potraviny. Cenově se bohužel nemůžeme srovnávat s řetězci. Je v tom plno ruční práce. Jsem optimista, věřím, že se lidé časem k půdě vrátí. I když to bude možná déle trvat a bude to možná i bolestivé. 

RADKA DOLEŽALOVÁ