Červenodvorský areál sloužil Rožmberkům, Eggenbergům a Schwarzenbergům jako letní a lovecké sídlo. Prošel několika zásadními proměnami od panské zahrady s oborou pro bažanty, bobry a jinou zvěř přes barokní zahradu, posléze krajinářskou angločínskou zahradu až po anglický krajinářský park. Po znárodnění zámek chátral. Od demolice ho zachránilo rozhodnutí, zřídit zde v roce 1966 Psychiatrickou léčebnu Červený Dvůr. Ta je majitelem i uživatelem dodnes. Vedení léčebny v čele s ředitelem a lékařem Jiřím Dvořáčkem v souladu s moderními léčebnými postupy zámecký park otevřelo veřejnosti. Ředitel spolu se svým týmem odborníků přikládá pozitivnímu působení prostředí na pacienty velký význam.

V parku se vám postupně daří rekonstruovat některé ze zahradních objektů, jak jistě neuniklo lidem při jejich procházkách. Otevření parku pro návštěvníky, pochopitelně se zákazem alkoholu a jiných návykových látek, se zřejmě osvědčilo?
Park byl v minulosti dlouhou dobu zavřený, protože ve společnosti vládlo přesvědčení, že to tak musí být kvůli close Ředitel Psychiatrické léčebny Červený dvůr Jiří Dvořáček. info Zdroj: Deník/Zuzana Kyselová zoom_in Ředitel Psychiatrické léčebny Červený dvůr Jiří Dvořáček. pacientům, kteří se tu léčí ze závislostí, jako jsou drogy, alkohol a patologické hráčství. Do parku jsme veřejnost pustili už před lety, to byla první velká etapa proměny parku. Připravili jsme tu naučnou stezku, aby přilákala lidi. A pak jsme začali park revitalizovat ve spolupráci s památkáři do dohodnuté podoby. Před rokem jsme za tím účelem udělali další krok - otevřeli jsme v areálu kavárnu pro veřejnost, která má ještě více přilákat lidi zvenku. Stojíme o to, aby prostředí areálu bylo otevřené a potkávali se tu lidé léčení s lidmi zvenku a s těmi, kdo za pacienty přijedou na návštěvu. Cílem je destigmatizace role pacientů a naší péče. V tom chceme jít ještě dál. Opravíme také objekty v horní části areálu a budeme tam pořádat programy, které budou sloužit pacientům i veřejnosti.

Panstvo nechalo v parku vybudovat rozmanité pozoruhodné zahradní stavby a spletitou důmyslnou síť vodních kanálů, potoků, jezírek a kašen. O tom právě pojednává naučná stezka. Některé z těchto staveb nebo jejich zbytky se zachovaly do současnosti. A ty se vám daří postupně rekonstruovat. Takovými zajímavostmi jsou třeba kůrový domek, nebo novotou zářící stará vrátnice.

Kůrový domek je opravený, občas vyměníme kůru na střeše a na stěnách. Nyní nám slouží jako úschovna a úpravna zahradnického náčiní. Významnou stavbou na okraji parku je stará vrátnice, která je vidět ze silnice. Je to takový dvojdomek, který lidé možná ani nevnímali, v místě bývalého vstupu do parku. Z jednoho domku tam zbyly jenom chatrné základy. Čili jednu tu budovu jsme museli postavit nově. Opravu vrátnice jsme s anglickými dobrovolníky dokončili loni. Zatím to budou takové parkové altánky. Zvažovali jsme, že bychom třeba mohli trochu změnit cyklostezky, aby se tudy projíždělo a že by se v tom místě do parku mohlo na kolech odbočit už z hlavní silnice, jenomže ta odbočka by asi byla kvůli velkému provozu na silnici hodně nebezpečná. Zatím je to altánek.

Opravy se očividně dočká i bývalý hlídačův domek, zvaný Mauricovna, v zadní části parku? Ten zchátral v 50. letech, údajně z něho zůstaly jen zdi.
Byly to zbytky zdí schované v křoviscích, nebyly téměř vidět. Dům strážce parku. Ve starých mapách je označený jako lázničky, pak zahradní domek. Poslední roky tam bydlel strážce parku. Doufám, že Mauricovnu letos dokončíme. Hrubá stavba je vlastně hotová, takže je to teď výrazná dominanta, která se v parku pěkně vyjímá. Když to byla ruina, těžiště práce stálo na dobrovolnících, roky sem jezdí pomáhat britský spolek přátel českého historického dědictví The Friends of Czech Heritage. Postupně se to přesunulo ze záchrany památky do rekonstrukce na novodobé využití, takže hlavní práce musely převzít odborné firmy. Mauricovna bude sloužit jako centrum rodinné terapie. Bude to poklidné místo pro pobyt rodin pacientů, aby jejich členové mohli znovu budovat rodinné vztahy narušené závislostí pacienta.

Perlou parku se nyní po nedávné rekonstrukci stal pavilon Bažantnice. A příjemné je, že právě v ní je otevřená i kavárna. Pavilon pamatuje doby, kdy tu šlechta chovala bažanty a cizokrajné ptactvo. Je naděje, že by se tam v nějaké míře mohli vrátit?
Bažantnice je po rekonstrukci provozně rozdělena na dvě části. Na kavárnu pro lidi z léčebny a veřejnost, druhá část náleží adiktologické ambulanci, ambulanci s rozšířenou péčí. Toto soužití nám přišlo zajímavé. Není to pak tak stigmatizující, když nikdo neví, kdo jde do kavárny a kdo do ambulance. Kávu si tu mohou dát i ti, kdo doprovázejí pacienta, nebo lidi, co jdou do parku na procházku. Dříve to byla hospodářská stavba, venku stály voliéry s okrasným ptactvem a v zadní části uvnitř bývalo jezírko, u kterého také stála vnitřní voliéra. Sdílíme ideu památkářů, že při obnově areálu jdeme do stavu, v jakém byl na začátku 20. století. To je doba, kterou zde památkáři považují za vrchol krajinářské tvorby. My to respektujeme. V té době ale už bažantnice pro účely chovu využita nebyla. Nicméně myšlenka venkovních voliér, které bychom umístili dopředu před budovu, je zajímavá a nebude současnému provozu vadit. Nyní jsou před Bažantnicí zpevněné plochy, kde jsou v létě stolečky. Tam bychom chtěli nějakou formou to ptactvo zase mít.

Mezi stromy se také vypíná zvláštní zatravněný kopec, který vypadá jako spirálová pyramida – takzvaný Sneckenberg. Pod ním se leskne hladina Rusalčina jezírka, u něhož bývala letní divadelní scéna. Uvažujete, co s nimi?
Schneckenberg neměl nějaké extra využití. Dlouho jsme s památkáři a odborníky na historii řešili, k čemu vlastně ta spirálovitá cesta nahoru na umělý kopec sloužila. Podle některých teorií na ten kopec jezdili jezdci na koních. Jenomže to by bylo značně nebezpečné, navíc koně by ty pěšinky zničili. Pamatuji si, že se sem přijela jedna baronka po letech podívat na místo, kde trávila prázdniny, a těmto teoriím se smála. Říkala, že to byla čistě atrakce pro děti, stejně jako kůrový domek.

Co se týká Rusalčina jezírka s letní divadelní scénou, tím se budeme zabývat v rámci plánované opravy vodních cest. Projekt máme. Uvažujeme o tom, že by bylo pěkné nějakou lehkou konstrukcí připomenout, k čemu to sloužilo a pořádat tam letní představení, využít toto místo, které bylo spojené s letní zábavou.

Naznačil jste, že máte zajímavé plány také s využitím horní části areálu, kde se nachází zahradnictví léčebny…
V horní části areálu plánujeme a chceme rekonstruovat zahradnictví, dát mu nový tvar a přizpůsobit ho pro pořádání pravidelných farmářských trhů. To bude další cesta, jak do parku přilákat veřejnost. V části uděláme parkovací plochy, protože ty současné jsou nedostatečné. Slibujeme si od toho rovněž, že veřejnost pak bude do parku přicházet z toho směru a tím v samotném areálu léčebny získáme více klidu. V zahradnictví chceme udělat infocentrum, jeden dům zrekonstruujeme na ateliéry, které bychom nabídly k využitím školám a podobně. V další etapě by tam měla vzniknout i sportoviště, kde by se konaly programy i pro veřejnost a v konečné fázi také kemp pro veřejnost, neboť ten ve zdejším prostředí celkem chybí. Mohli by ho využívat i naši bývalí pacienti, když po letech jedou na dovolenou, nebo mladé rodiny a všichni, kdo upřednostňují klidné, bezpečné prostředí. Ideální by bylo, kdyby ho spravovali naši bývalí pacienti. Kemp by mohl být v prostoru mezi našim zahradnictvím a lesní školkou. Připravujeme projektovou dokumentaci. Také využitím horní části areálu se chceme propojit s místní komunitou.

O plánech na zvelebení zámeckého parku se dá hovořit dlouho, je vidět, že i v léčbě pacientů mu přikládáte velkou důležitost…
U parkového prostředí nejde jenom o příjemnou kulisu terapie a o to, aby se lidé cítili dobře, i když to není málo. Revolučním poznáním psychiatrie je, jednodušeji řečeno, že inspirativní pozitivní prostředí umí preparovat i hardwarové škody v mozku. Prostředí inspirativní, budící zájem a zvyšující komfort obecně v životě, je dobrá prevence před demencemi a umí celkem rychle odstranit i duševní onemocnění. Psychiatrie bude čím dál víc dbát na to, aby se péče odehrávala nejenom po farmakologické stránce, ale i s využitím prostředí a sociálních kontaktů. Prostředí je silným nástrojem změny.