„Od prvního projektu se to tak nějak s námi vleče: venkovský cestovní ruch, zážitková turistika, kulturně-historické dědictví. To všechno jsme se snažili propojit," vypráví Ivo Moravec, který po  odchodu Radka Novotného ve spolku částečně osiřel.

Tito muži se začali o zážitky a zážitkovou turistiku zajímat hned na začátku nového tisíciletí. To bylo v době, kdy se  tomto fenoménu v Čechách ještě moc nemluvilo. „Vzal jsem s sebou tuhle knihu," ukazuje Ivo Moravec na svazek, který leží na stolku a dále vypráví: „Není to o zážitkové turistice, ale o zážitkové ekonomice. Ti pánové, co to napsali, přišli s tím, že nejdřív bylo zemědělství, následovala průmyslová revoluce. Po průmyslu přicházejí služby a po službách zážitky." Důležité je prý motto, kteří autoři knihy o zážitkové ekonomice zastávají: „Nejlepší věci na světě nejsou věci."

Ivo Moravec na příkladu vysvětluje ekonomický přínos, který zážitky mohou poskytovat: „Když budete pěstovat kávové boby, sklidíte je. V tu chvíli má káva na jeden šálek cenu několika korun. Když kávu upražíte, její  cena stoupne a stoupne znovu, když ji dostaneme neservírovanou například v této kavárně. To jsme zatím u služeb. A teď se dostáváme k zážitku, který nám může přinést zajímavé netradiční prostředí, obsluha, která si bude zákazníky hýčkat nebo nějaká speciální úprava kávy. Někdy postačí jen historka, která se k místu a kávě váže. Zákazník zkrátka zažije něco navíc. Za to jsme ochotni si připlatit. Zážitek  zůstane navždy."

S touto filozofií začal Spolek přátel tradic vymýšlet a následně realizovat své nápady. Vznikl tak velký plán na vybudování několika takzvaných „návštěvnických středisek" na Šumavě. Každé středisko mělo být zaměřené na nějakou typickou šumavskou tradici. Jako první bylo vybudováno návštěvnické centrum zaměřené na dřevařství na Modravě. Byly tam například tvarované dřevěné desky  na nichž byly natažené struny. Bylo možné si vyzkoušet, jak rezonuje obyčejný kus prkýnka a jak dřevo z rezonančního smrku.

Jinde si mohli lidé spočítat letokruhy a  najít na nich přesné místo, které je spojené s nějakou lokální historickou událostí. Dále si mohli návštěvníci koupit dřevěného ptáčka, kterého si mohli domalovat a odnést. Součástí centra bylo i skromné turistické ubytování a také prostor pro přednášky a setkání. Druhé návštěvnické centrum, které se podařilo vybudovat, bylo na téma textilní výroba a umístěno bylo v Lažišti u Prachatic.

„Aby bylo návštěvnické centrum něčím jiným než obyčejným muzeem, je zapotřebí, aby pracovníky, kteří jím provádějí, jejich práce bavila. A také je důležité, aby problematiku, o které vypráví, dobře znali. Například jsem zažil někde na Ostravsku vysloužilé horníky, kteří prováděli v muzeu hornictví. S těmi, když člověk sjel do šachty, tak si připadal, že tam tak úplně není na exkurzi, ale že tam jede dobývat uhlí."

Práce Spolku přátel tradic ale časem ustala. „Můj kolega odešel do Prahy. Zde se věnuje „storytellingu". To je moderní pojem pro prastarou techniku poutavého vyprávění příběhů tak, aby člověka dokázaly vtáhnout," popisuje Ivo Moravec vývoj Spolku přátel tradic. V tuto chvíli chce přerušenou aktivitu spolku obnovit. „Chtěl bych zůstat u zážitkové turistiky.  Mám na mysli zážitek ve stylu Komenského škola hrou. Chtěl bych lidem nabízet méně konzumní zážitky, které by nepřijímali pasivně, ale  které je mohou také něco naučit," vypráví o svých plánech Ivo Moravec.

RADKA DOLEŽALOVÁ