Říká se, že dnešní mládež zlenivěla a nemá tak dobrou fyzickou zdatnost jako generace minulá. Toto tvrzení jsme se my, motivovaní studenti z budějovického Gymnázia J. V. Jirsíka spolu s hrstkou německých studentů z Regensburku, rozhodli již po jednadvacáté vyvrátit na akci zvané Železný student aneb Do zapomenutých Sudet.

Železný student je již na naší škole pojem, který zná každý. Prváci se nemohou dočkat na bližší seznámení a čtvrťáci litují, že se jej nemohou v posledním ročníku zúčastnit. Pětidenní akce, která prověří naší fyzickou zdatnost, se tak stala opakovaně oblíbenou záležitostí.

Já sama jsem si jej nemohla nechat ujít a spolu s další padesátkou studentů zamířila v poslední dubnový pátek na severozápad naší republiky, kde jsme se v Ústí nad Labem ubytovali v domově mládeže. Další den jsme se vydali do zajímavé porcelánové manufaktury v Míšni. Zde jsme nahlédli pod ruce mistrů svého řemesla. Přesné vymalování detailů vzoru, který zná každý, kdo někdy nahlédl babičce do vitríny, potřebuje nutnou dávku soustředění. Při vzpomínce na mé přetahování v omalovánkách jsem tomuto umu dala sbohem a šla obdivovat titěrnou práci o kus dál. Odpoledne nám svou majestátnost předvedly i Drážďany s jejich historickým centrem. Po takto vydařeném dni jsme strávili noc v německém gymnáziu, za což děkujeme, protože jsme tak mohli nabrat síly na 80 kilometrů dlouhý cyklovýlet s cílem až v Děčíně. I přes komplikace s přerušením trasy organizátory jednoho německého maratonu mohu s hrdostí prohlásit, že valná většina tuto zákeřnou sumu kilometrů pokořila.

Mně se však asi nejvíce líbil pondělní program obohacený splutím Labe. Zde jsme si během pár hodin užili od adrenalinu při uhýbání na břeh řeky, jakmile proplouvala velká výletní loď, až po úplné odreagování. Zábavné bylo se společně nechat na velkém neidentifikovatelném plavidlu složeném ze všech raftů naší výpravy unášet po proudu a přitom si házet, kopat a vůbec se všelijak trefovat do nafukovacího míče. Do naší hry se zapojili i kantoři, což považujeme za velké plus k našemu malému vítězství nad námi samými.

Náš úspěch jsme nezapomněli oslavit i na Řípu, našem nejdůležitějším vrchu, jenž zdolal mezi prvními Slovany již praotec Čech.
Dle mého jsme naše poslání zvládli na výbornou. Nutno říct, že se nám to organizátoři a shoda náhod rozhodli lehce okořenit. Do našeho bodového receptu na pokoření moderních mýtů se tak přimíchala špetka únavy, dvě lžíce přeorganizování plánů a pro lepší chuť i občasné změnění trasy. My jsme si však celý týden vychutnali jako lahodný celek plný zábavy, dobrodružství a pohody s přáteli. Velké poděkování za studenty patří Česko-německému fondu budoucnosti, který se finančně podílel na zdárném průběhu této akce.

Míša Brodská, České Budějovice