Lidé ho mohli lidé vidět ještě před pár lety v ulicích města s fotoaparátem na krku. V roce 2006 obdržel jako významná osobnost Cenu města České Budějovice.

Fotograf, který byl za války vězněn na Pankráci a v Terezíně, své umění zasvětil městu České Budějovice a jihu Čech. Dlouhá léta pracoval jako fotograf v Jihočeské pravdě (dnešní Deník) a byl také vášnivým sběratelem fototechniky. Dokumentoval život Jihočechů, na svém kontě měl tisíce snímků, přesto, jak sám tvrdil, „nikdy žádný záběr nedělal zbytečně“. Jeho fotografie jsou známy z tisku, z výstav i knih.

Poslední rozloučení s Ottou Seppem proběhne na konci tohoto týdne v rodinném kruhu.

Takto na něj vzpomíná Petr Vitoň, šéf Syndikátu jihočeských novinářů. „Otta Sepp byl pro mne vždy vzorem fotožurnalisty, který věděl, jak který snímek udělat, a za dob nedigitální techniky to bylo opravdu dost náročné. To mnoho dnešních fotoreportérů vůbec nechápe. Nikdy neznal slovo nelze nafotit, je špatné světlo. K jeho velkým koníčkům patřilo nejen sbírání starých fotoaparátů, ale především vymýšlení a konstruování nových, netradičních, panoramatických fotoaparátů, se kterými dokázal Otta udělat mnoho vynikajících snímků. Se svoji věrnou stařičkou Leikou jste mohli Ottíka potkávat až do jeho posledních životních chvil, kdy mu oporou byla především jeho dcera, která, jak doufám, zdědila tatínkův talent.

Až do konce svého života budu slyšet jeho nabádání: „Hele, Petře, udělej výstavu ze svých jachtařských cest. Vždyť toho sportu je na výstavách stále málo. Pomohu ti.“ Ottíku, již ti nevyhovím, škoda. Rád bych viděl tvé zdvižené obočí a souhlasné zamrumlání: „Dost dobré.“ Tak vše dost dobré tam nahoře a dobré světlo.“