Jan Stráský se narodil 24. prosince 1940 v Plzni. V roce 1992 byl posledním federálním předsedou vlády Československa. Působil rovněž jako český ministr dopravy a zdravotnictví, byl poslancem, také ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje. V letech 2011 a 2012 byl šéfem Správy Národního parku Šumava.

Když v rozhovoru pro Deník před sedmi lety vzpomínal na své působení ve federální vládě, řekl, že se na něm coby na člověku kompromisu shodli jak Klaus, tak i Mečiar. „Bylo to tóčo," komentoval léto a podzim posledního roku společného fungování státu Čechů a Slováků Jan Stráský. „Nikdo nevěděl, jak dlouho ještě bude federální uspořádání trvat," vzpomínal.

Po odchodu do penze žil hlavně turistikou. Po mozkové mrtvici chodil jen s námahou, byl částečně ochrnutý. Jeho domovem byly Prachatice.

Jako kandidát do komunálních voleb v Prachaticích o sobě před lety napsal: "K jižním Čechám mám vztah především prostřednictvím svého tatínka, který se narodil v Trhových Svinech a již jako děti nás tam velmi často vodil. Díky tomu jsem také poznal Prachatice, kudy jsme s tátou z Plzně na kole jeli v roce l953 do jeho Svin. V penzi tam otec byl každoročně od velikonoc do Všech svatých a tak jižní Čechy poznaly velmi dobře i mé děti, z nichž dcera teď žije nedaleko Prachatic. V roce l987 jsem koupil pro TJ Banka Praha od města Prachatice bývalou školu na Libínském Sedle, v níž je od té doby Turistická základna sloužící doposud organizovaným turistům i veřejnosti. Kráse Prachatic, které jsem vždycky obdivoval, jsem propadl natolik, že mám v tomto městě od roku 1998 trvalé bydliště."

Potvrdil, že jeho hlavní životní zálibou bylo cestování. "I v těžkých podmínkách pro vycestování z Československa v té době se mi podařilo navštívit desítky zemí – od návštěvy severní Afriky na motorce v roce l969 až po horolezeckou expedici do Himálají v roce 1979 skříňovým autem Avia, které nám mimochodem velmi pomohlo při přestavbě opuštěné školy na Libínském Sedle. Díky mému působení v různých sportovních funkcích jsem mohl přispět k tomu, aby se do ciziny dostaly stovky dalších turistických a horolezeckých nadšenců.  vou zálibu v cestování jsem ovšem rozvinul zejména po roce l989. V roce 1991 jsem se aktivně zúčastnil obnovy Klubu českých turistů," napsal Jan Stráský.

Podle Roberta Zemana, zastupitele města Prachatice, byl PhDr. Jan Stráský velký muž, státník který prací udělal pro Československo, Českou republiku tolik dobrých věcí, které mocní z jeho generace lehce zapomněli nebo nechtěli záměrně vidět. Jeho řídící role - federálního premiéra s prezidentskými pravomocemi při rozdělení státu, mírovém rozdělení v roce 1993, které nám všem Čechům a Slovákům umožnilo se mít později znovu a ještě více rádi, byla pozapomenuta. Přestože měla být vysoce oceňována a Jan Stráský být nositelem mnoha nejvyšších českých i zahraničních vyznamenání. Nebyl a je to nespravedlivé. Jan Stráský se zasloužil o stát, jako málo kdo.

Ale myslím, že měl něco, co mu možná potají mnozí souputníci - čeští premiéři a posléze prezidenti záviděli - respekt politiků bez ohledu na stranickou příslušnost a hlavně prostou nevyslovovanou úctu lidí z ulice, občanů, mezi kterými žil a pracoval, dokud mohl. A to nejen v Prachaticích, kde dlouhá léta pobýval a byl jedním z nás Prachatičanů. Jan Stráský Prachaticím pomáhal, nebýt jeho pomoci, respektu k jeho sobě, neměli bychom mnohá díla u nás vytvořená. Několikrát jsem jej požádal jako místostarosta o pomoc a druhý den jsme mohli do Prahy na příslušná ministerstva a fondy vyrazit a vyřešit problémy, které se zdály býti před jeho pomocí velmi složité. 

Milý Honzo, odpočívej v pokoji, již Tě nic nebolí. Dej si tam nahoře svou oblíbenou startku a pivo. Věz, že na Tebe nezapomeneme. A je nás opravdu hodně, kteří na Tebe budou s úctou, láskou a usměvem často myslet.
Robert Zeman, Prachatice

Poslední slova Janu Stráskému:
Vážený pane Stráský, jsem bohatý tím, že jsem Vás v životě poznal a měl tu čest s Vámi spolupracovat v našem "šumavském IV. odboji" od počátku roku 2008. Bez Vás by těch suchých a vykácených lesů bylo mnohem více. Ať Vám za to ustelou pro věčný sen v mechu a stínu zeleného lesa. Ať pro Vás šumí lesy navěky.
S úctou Váš Petr Martan, Čkyně