Zabýval se i vším, co se kolem umění točilo, věnoval se pořádání výstav na krumlovském zámku, svolával sympozia propojující různé výtvarné směry ve svém ateliéru u Vltavy. Jeho výjimečná osobnost, nadání a umělecký cit zanechaly nesmazatelnou stopu nejen v jihočeském regionu.

Jeho autorská díla lze najít ve sbírkách Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově, Alšově jihočeské galerii v Bechyni i Hluboké nad Vltavou, Muzeu Römhild v Německu, ve sbírce Agentury českého keramického designu Český Krumlov, Institutu a muzeu Auckland na Novém Zélandu, či v Mezinárodním keramickém studiu v maďarském Kecskemétu.

Kovový dům v podobě kufru postavil na nádraží v Kájově u Českého Krumlova sochař Miroslav Páral (snímek). Kufr je podle něj symbolem útěku, deportací, ale i zážitků, které se při otevření vrací. Dům je dlouhý 12 metrů, šest vysoký a 3,6 metru široký.
Sochař Miroslav Páral postavil na nádraží dům v podobě kufru

Miroslav Páral se narodil 9. června 1955 v Praze, absolvoval výtvarný obor na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni na Táborsku. V roce 1991 založil Agenturu českého keramického designu. O dva roky později obdržel kulturní cenu města Český Krumlov. V letech 1993 až 1996 byl komisařem Mezinárodní výstavy keramické tvorby. Od roku 1994 působil ve funkci předsedy sdružení keramiků Unie výtvarných umělců České republiky. V roce 1996 se stal předsedou mezinárodního keramického sdružení Manifest keramické tvorby 1996, v roce 2002 mu byla udělena Cena města Český Krumlov.

Páralovy nevšední sochy zdobí například i Pražskou třídu v Českých Budějovicích. Jde o postavy napůl lidské a napůl lví, které jsou jako sloupy součástí bývalého bankovního domu. Podle jeho slov mají symbolizovat sílu české státnosti.

Miroslav Páral se z Českého Krumlova přestěhoval do Kájova.
Své k projektu UNES-CO řekl i umělec Miroslav Páral. A nebere si servítky

Připomíná ho též jeho kovové veledílo v Kájově u Českého Krumlova, jde o originální dům u nádraží ve tvaru kufru, který byl jeho častým motivem i v sochařské tvorbě. Má symbolizovat útěk, deportaci i životní zážitky, které se při otevření kufru vrací. Tento tvar ho fascinoval už v dětství, když objevil na půdě starý kufr po sudetských Němcích.

Je také mimo jiné autorem kontroverzního projektu Světlo pro Prahu (2001), kdy byli v Národním muzeu „vystaveni“ ve skleněných „akváriích“ ptáci zranění elektřinou na sloupech vysokého napětí.