Šipky si řada lidí spojuje jen s nezávaznou zábavou mužů u piva, ale házení na terč se dá brát 
i jako profesionální sport. 
A zazářit v něm mohou zástupkyně něžnějšího pohlaví. To dokazuje Petra Javorková z Českých Budějovic, která sbírá mezi šipkaři velké úspěchy a během necelých dvou let se vypracovala mezi špičku. Loni získala titul na republikové soutěži, letos se díky tomu stane členkou reprezentace.

Třiadvacetiletá Jihočeška měla ke sportu kladný vztah od mládí. Na základní škole hrála basketbal, ale kvůli zdravotním potížím musela skončit. 
V dospělosti se pak zajímavou náhradou staly šipky. „Přivedl mě k tomu přítel, který hrál druhou ligu. Jezdila jsem s ním na zápasy a pak mě to tak chytlo, že jsem si koupila vlastní šipky a pustila se do tréninku," vzpomíná Petra Javorková.

Jakmile měla pocit, že se jí docela daří, přihlásila se do třetí ligy. Zde totiž musí každý hráč začít. Během osmnácti měsíců se vypracovala mezi nejlepší. „Vůbec jsem nemyslela, že to půjde tak rychle. Podařilo se mi to asi proto, že jsem hodně času trávila na turnajích. Trénovat je sice možné i doma, ale nejvíc člověku dá, když jezdí po soutěžích. Setkává se tam s různými lidmi a odbourá nervozitu," vysvětluje.

Zatím největším úspěchem Petry Javorkové je první místo z republikové soutěže žen. Zajistila si tím post v české reprezentaci, která se letos vydá na mistrovství Evropy do Německa. „Je to pro mě zvláštní, nepopsatelný pocit. Vítězství na soutěži jsem nečekala. Předtím jsem totiž byla 33. a 13., tak jsem si myslela, že je mi trojka souzená a nejlépe to může vyjít na třetí místo," komentuje s úsměvem.

Délka šipkařského souboje je pokaždé jiná. Hráči se střídají po třech odhozených šipkách, vítězí ten, který jako první získá 501 bodů. To se může podle Petry Javorkové podařit už v sedmém kole, pamatuje ale i mnohem delší zápasy.

Při hře navíc nestačí jen bezmyšlenkovitě mířit na terč, důležitá je strategie, aby soutěžící v daném okamžiku trefil takový počet bodů, který se mu nejvíc hodí. „Říká se, že většina zápasů je v hlavě," doplňuje Petra Javorková. Ona sama při turnajích ráda začíná rovnou s těžšími soupeři. Díky tomu se totiž musí od první chvíle  velmi snažit.

Doma má na trénování jeden terč a jednu sadu šipek. Většinou si ale hráči pilují své dovednosti s kolegy v klubech. Petra Javorková nejprve reprezentovala tým budějovické Gerbery, loni ji však přetáhl klub Darts Vampires. „Vytipovali si mě, když jsme spolu hráli ve třetí lize. Tenkrát jsme od nich dostali 11:1 a ten jediný bod jsem jim vzala já, tak si řekli, že by mě docela brali," říká.

Členové pravidelně trénují. Petra Javorková si díky tomu může vyzkoušet i hru s muži. „Občas porazím i kapitána. Musím na to ale být zrovna 
v dobrém rozpoložení, protože je to těžký soupeř," směje se.

Svému koníčku věnuje obvykle čtyři nebo pět večerů 
v týdnu. Hodně času zaberou samotné turnaje, další příprava. S prací se to však podle Petry Javorkové dá skloubit bez problémů. „Jen rodiče pořád říkají, že mě kvůli tomu vůbec nevidí," doplňuje.

I když se to na první pohled nezdá, šipky jsou také fyzicky náročné. „Bolí z toho ruce 
a také kyčle, protože člověk dlouho stojí na pravé noze 
a o kyčel se dost opírá. Občas to na sobě pociťuji a když mám turnaj, kde se hraje celý den, je to hodně vysilující," popisuje.

Přesto se netradičnímu sportu chce věnovat i nadále. Jejím cílem je nyní dobře reprezentovat na mistrovství Evropy a v Čechách se nadále udržet mezi nejlepšími.