Že byli apoštolové rybáři? Neplatí to v Rudolfově na Českobudějovicku. Zdejší orloj, který mohou návštěvníci vidět při každoročních Hornických slavnostech, nejen že tvoří živí apoštolové, ti v Rudolfově navíc v reálném životě do jednoho pracují na železnici.

„To je pravda,“ řekl se smíchem strůjce myšlenky živého orloje Vratislav Klabouch. Ten s nápadem na tuto nevšední atrakci přišel před čtyřmi lety. „Přemýšlel jsem o tom, jak v Rudolfově oživit veřejný prostor, a tohle byla jedna z myšlenek,“ vysvětlil.

Po čtyři roky se tak po jedenácté hodině dopoledne otevírají okna zdejšího muzea, aby zde dvanáctka mužů vykoukla na natěšené diváky, poté se přesouvají na hráz Královského rybníka, kde se proměňují v sochy na pomyslném mostě.

„Původně jsem chtěl, aby na hrázi bylo kamenné sousoší apoštolů, kluci mi v tom šli naproti,“ dodal Vratislav Klabouch.

Jedním z těch, který zde bez hnutí postával na podstavci, byl Vlastimil Divoký. Ten se na jeden den změnil ve svatého Jana. „Byl mi přidělen,“ odpověděl na otázku, jestli si mohl apoštola, jímž chce být, vybrat.

Na druhém konci mostu usiloval o bobříka za absolutní nehybnost coby svatý Bartoloměj Richard Piterka, který sem přijel z Kaplice. „Účastním se akce od začátku, takže čtvrtým rokem,“ řekl. „Dneska jsem ale trochu bojoval s podstavcem, který byl vratký, takže jsem musel vyrovnávat balanc,“ dodal se smíchem.

Vydržet několik minut jako socha na celé věci podle něj ale nejnáročnější nebylo. „Nejtěžší je to dát dohromady. Před 14 dny proběhla jedna zkouška, jejímž cílem bylo se hlavně vidět a říci si, kdo má čas, abychom stabilizovali kádr. No a pak jsme se sešli v sobotu ráno, aby bylo jasné, že budeme všichni,“ dodal.

A jak dosáhli toho správného mechanického vykouknutí z okna? „To už máme za ty roky v nohách,“ smál se Richard Piterka. „Počítáme si. Funguje počítání do tří,“ dodal na závěr.