K převzetí stříbrné medaile za 20 odběrů bylo pozváno 35 dárců a zlatou medaili za 40 odběrů bez nároku na odměnu připravili pro 25 dárců (jeden odběr představuje 450 mililitrů).

„Oceňování pořádáme ve spolupráci s Jihočeským krajem a Statutárním městem České Budějovice," uvedla ředitelka OS ČČK Hana Vacovská a doplnila, že přítomní jsou i zástupci transfúzní stanice českobudějovické nemocnice.

Předávání pamětních medailí provázel potlesk a slova díků. I vysvětlení, proč se na jedné straně zdá, že je dárců dostatek a na druhé straně se hledají další. Je to například proto, že imunitní systémy některých pacientů vyžadují specifické krevní skupiny 
u dárců. V Českých Budějovicích nyní oslovuje možné prvodárce Český červený kříž 
v rámci akce nazvané Krvebraní.

Petr Houdek, ZlivPracuji v EGE a dávat krev jsem začal s partou z práce, když jsem tam přišel. Oni už chodili darovat a vzali mě sebou. Od té doby jsem začal chodit pravidelně. To bylo v roce 1997, vlastně ještě ve staré nemocnici. Teď už je nová transfúzní stanice.
Budu pokračovat i dál, i když už asi ne tak intenzivně. Teď mám 40 odběrů. Mám skupinu 0 RH -, mohu darovat krev komukoliv. Jednou jsem čekal i na telefonu na výzvu, jestli budou potřebovat. Teď  jsem chodil jednou za tři měsíce, pravidelně.

Kateřina Knoblochová, BorovanyDávám krev asi osm let. Řekly jsem si v práci s kolegyní a šly jsme společně. U mě to začalo původně tím, že jsem chtěla darovat kostní dřeň. Známý měl leukémii a chtěla jsem to zkusit, když ne jemu, aby to třeba někomu jinému pomohlo. Ale už mi bylo 36 let, a tak mě kvůli věku odmítli. Darovat krev chodím většinu třikrát ročně. Mám skupinu 
A 1 RH -, tu chtějí pořád. Ještě mě neodmítli. Je to fajn pocit darovat krev. Manžel Otakar ji dával také, na vojně a krátce po ní.

Zdeňka Janečková, TřebečKrev chodím dávat od roku 2001. Rozhodla jsem se pro to sama. Daruji ji asi třikrát ročně.
Den, dva předem trochu hlídám  životosprávu. Například jíst spíše netučné mléčné výrobky. Nebo aby si člověk den před odběrem krve nedal husu… Spíš ovoce a zeleninu. Mé dárcovství ovlivnilo i moji sestru. Když jsem začala dávat krev, tak potom ji šla darovat také. Skončit zatím nechci. Když nebudou zdravotní problémy, tak může člověk dávat  krev dlouho.

Radek Candra, MiletínPoprvé jsem byl darovat krev na vojně, 
v osmnácti letech,  
v Prešově. Na vojně jsme chodili dávat krev hlavně proto, abychom se ulili, tak nás šlo k odběru co nejvíc. I po vojně jsem ale zůstal dárcem. Měl jsem výluku nějaký čas kvůli operaci, kdy jsem nemohl krev darovat, jinak chodím pravidelně a pokračovat v dárcovství bych chtěl i dál. Mám nulku, mě vezmou vždycky. Dnes chodím na transfúzní stanici do Budějovic. A manželka Kamila dává krev také.