U soudu vysvětloval, že toho dne byl v pracovní neschopnosti a rozhodl se v době vycházek odvézt na chalupu nějaké věci. Naložil do auta i onu mačetu dlouhou 58 centimetrů, s čepelí 45 cm a vážící 385 gramů, a palcát. Chtěl je na chalupě použít k dekoraci. Když je vykládal, švagr mu nadával a tak hrubě ho urážel, že to nevydržel a šel si to s ním vyříkat. "Bohužel jsem měl v tu chvíli zrovna tu mačetu v ruce…," řekl soudu. Neuvědomil si prý, co drží. "Hnala mě nějaká vnitřní síla," dodal.

Po další nadávce "se mu nějak zatmělo" na muže, sedícího v podřepu u kamen zády k němu, se napřáhl mačetou. Ještě se prý za ní podíval, aby v místnůstce s nízkým stropem při nápřahu něco nerozbil. Švihnul mu s ní naplocho z boku do boční části ramene. Počítal, že ho rána povalí, a že když ho tak "zpacifikuje" a on pozná, že nad ním má vrch, stáhne se a dá pokoj. Jenže když prý rána dopadla, Zdeněk V. zjistil, že poškozený mezitím nějak změnil polohu… „Nějak se musel pohnout - napřed seděl klidně, a pak byl jinde…,“ vypovídal.

Pustil mačetu, couval před zraněným, řekl mu, to jsem nechtěl, sedni si, zavolám doktora, ale on se prý díval nepříčetně, vzal židli a šel s ní na něho. Začal se bránit, odrážel židli palcátem, podařilo se mu vyrazit ji švagrovi z ruky, ale on vzal další; dostali se do kontaktu, váleli se po zemi, popisoval. Švagr se mu vysmekl a odešel do vsi, že se o sebe postará sám. Zdeněk V. poté odjel do Č. Budějovic ošetřit ránu na ruce…

Soudní znalec uvedl, že u něho šlo o řezné rány s přetětím šlach, vysvětlitelné například uchopením čepele tažené mačety do dlaně. Sečná rána na krku poškozeného byla vedena značnou silou zezadu, zbraň dopadla ostřím kolmo na krk. Kdyby ji nezastavila tvrdá kost dolní čelisti, z níž mačeta kousek uštípla, tedy kdyby šla o půl centimetru níž nebo o kousek dozadu, zcela jistě by došlo k porušení krkavice a k jisté smrti. Takto poškozený došel na autobusovou zastávku, kde mu místní listonoška s prodavačkou ošetřily ránu ručníkem a mladík, který měl naštěstí u sebe telefonní kartu, přivolal pomoc.

Vyprovokován?

Švagra soud vyslechnout nemohl, mezitím zemřel. Druhý den po události uvedl, že ho Zdeněk V. napadl zcela bezdůvodně zezadu, když seděl. Při dalším výslechu připustil, že spolu měli nějaké konflikty z minulosti. Když tehdy dostal zezadu ránu do krku, otočil se a viděl ho s mačetou. "To jsi mě přišel zabít!?" zeptal se ho prý. Chtěl se protlačit ven, vzal si na to židli, když ji švagr rozbil, tak druhou, snažil se vytrhnout mu mačetu. Taky do protokolu uvedl, že švagr po ráně na krk sám od sebe s útokem na něho přestal. Při konfrontaci trval každý z aktérů dramatu na své verzi.

O svém švagrovi obžalovaný řekl, že dělal v rodině problémy řadu let. Jeho agresivita narůstala. Nepracoval a žil na chalupě, kde ho živila matka důchodkyně. Ta se nakonec odstěhovala. I pak za ní syn dojížděl, aby od ní dostal jídlo a na cigarety. Jak uvedla do protokolu, bála se mu nevyhovět, aby ji nenapadl… Sestra poškozeného řekla, že bratr byl agresivní, bezdůvodně sprostý. Jeho chování těžko snášely i jejich děti a nechtěly proto na chalupu jezdit. Policisté v obci o něm zjistili, že se dopouštěl řady drobných krádeží, ale lidé je neoznamovali, protože se báli jeho pomsty.

V závěrečném návrhu státní zástupce zdůraznil, že Zdeněk V. vedl mačetu značnou silou ostřím kolmo na krk poškozeného. Nejsou sice důkazy, že by chtěl švagra usmrtit, ale způsob útoku proti člověku v podřepu a zády k útočícímu, i povaha použitého prostředku nasvědčují tomu, že obžalovaný věděl, že může způsobit smrtelný následek a byl s ním přinejmenším srozuměn. Jde o člověka netrestaného, velmi kladně hodnoceného okolím. Pro výši a druh trestu má význam skutečnost, že jeho agrese byla do jisté míry vyprovokována chováním poškozeného.

Soud ho poté uznal vinným pokusem vraždy. Jednal v důsledku dlouhodobě komplikované stresující situace v rodině. Byl při činu příčetný, sice částečně vyprovokován, ale jen ve verbální rovině a jeho reakce byla naprosto nepřiměřená. Zaútočil v situaci, kdy poškozený zády k němu nemohl jakkoliv reagovat. Musel být přinejmenším srozuměn s možností způsobení smrtelného následku. Co do výše trestu se senát ale přiklonil k návrhu státního zástupce a vyměřil Zdeňkovi V. odnětí svobody na pět let do věznice s dozorem.