Jeho finanční problémy se prohlubovaly. V noci v dubnu 2006 v krajském městě po domluvě s dalšími vypáčili dveře zlatnictví a po rozbití skleněných pultů odcizili 182 šperků a sedm vystavovacích tabel, čímž působili firmě škodu 272 179,62 koruny.

Pan Jan se doznal. Tvrdil, že parťáci jeli šperky prodat do Prahy, ale on z toho nic nedostal. Okresní soud v Č. Budějovicích mu za tyto skutky a za sbíhající se zanedbání povinné výživy uložil 28 měsíců do věznice s ostrahou.

Zločiny z archivu.Zdroj: DeníkObhájce před odvolacím soudem zdůrazňoval polehčující doznání obviněného a jeho lítost, i jeho současné osobní poměry – manželství, malého synka, díky nimž prý lze očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Bude žít v jiném městě, ztratí vazby na spolupachatele, kteří na něho měli špatný vliv; nebyl iniciátorem vloupání, jen se připojil v tíživé finanční situaci, z útoku neměl prospěch a ani jej nevyžadoval…

Pan Jan, předvedený z výkonu trestu za zanedbání povinné výživy, dodal, že se mu podařilo získat stálé zaměstnání na smlouvu „s docela dost vysokým výdělkem", které může nastoupit ihned po propuštění z vězení. Onoho zaměstnavatele ale nechtěl uvádět.

Soud rozsudek zrušil jen ve výroku o náhradě škody jedné z „těch ,ctihodných´ institucí žijících z úroků a ,vtírání se´ lidem reklamou od rána do večera", jak předseda senátu s lehkou ironií poznamenal. Trest pro pana Jana měl za přiměřený. „Lze si jen přát, aby předsevzetí, která nám tu vyložil a která si, žel, nekladl, když jednal, jak jednal, v budoucnu vskutku dodržoval," dodal předseda senátu.