U soudu v Č. Budějovicích obžalovaný z pokusu vraždy vypověděl, že tehdy podnapilý poškozený napadal jeho družku. Vyčítal jí, že na něho háže zmizení jejího manžela, se kterým podnikal v nočních klubech; vyhrožoval, že ji zabije a mířil na ni pistolí.

Vytáhl tedy taky zbraň a na agresora vystřelil. Ten se chytil za břicho, ale "byl pořád iniciativní", postupoval k W. a jak se prý "hnal", nějak zakopl o dveře, které se před ním přivřely; z pistole W. pak "vyšla rána" a rozbila sklo dveří. Za nimi obžalovaný viděl poškozeného stále s namířenou zbraní v ruce. W. tedy "do pokoje" vystřílel zásobník v obavách z napadení; nebylo prý vyhnutí. Na K. se prý při střelbě nedíval. Pak z chalupy spěšně odešli a požádali nějaké lidi, aby zavolali záchranku a policii.

Poškozený zmizel

Martin K. v nemocnici třetí den vypověděl, že neví, jak ke zranění přišel, žádného W. že nezná. Asi po týdnu zmizel a od té doby byl nezvěstný. K průběhu onoho včera tak mohly svědčit jen dvě sestry, z nichž jedna se z družky stala manželkou obžalovaného. Napoprvé se k soudu omluvila pro vysoký stupeň těhotenství, k odročenému jednání už přijela. Vzpomínala, jak se na ni Martin K. sápal, vytahoval zbraň, že ji zabije, pošťuchoval se s Rudou, který ho uklidňoval, a pořád měl pistoli v ruce. Pak slyšela výstřely, ale neví, z jaké zbraně padly, nepamatuje se, kdo kde stál. Také její sestra řekla, že neví, kdo střílel první, ani kdo kde byl, když to vypuklo; sama odešla za malým chlapcem do pokojíčku.

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Smrt na hranici v lednu 1949. Podívejte se, co se stalo

Státní zástupkyně na závěr dokazování shrnula, že poškozený nevypovídal, jediné dvě další svědkyně jsou příbuznými obžalovaného a mají tedy důvod vypovídat v jeho prospěch. Existují však i objektivní zjištění. Verzi o nutné obraně vyvrací skutečnost, že pistole poškozeného K. byla nalezena v uzavřené ledvince, navíc zabalená do látky. "Obžalovaný s ní tedy nemohl být ohrožován," řekla žalobkyně. "Do chalupy se po činu nikdo ze zúčastněných před příjezdem policie nevrátil, neexistuje tedy vysvětlení, jak by se zbraň mohla do textilie a do ledvinky vrátit." Poškozený byl značně opilý, obžalovaný střízlivý; pracoval v baru, byl zvyklý na zacházení s podnapilými a mohl jistě i tentokrát místo střelby zvolit přiměřenější prostředek.

Podle obhájce W. odvracel nebezpečný déletrvající útok, šlo o nutnou obranu. Se zabalenou pistolí v ledvince se vypořádal poukazem na zakrvácené tričko na podlaze v chalupě. "Když si je poškozený mohl svléknout, nic mu zřejmě nebránilo uložit pistoli," řekl. "Orgány policie způsobily, že nebyl vyslechnut, umožnily mu odejít z nemocnice, ačkoliv nebyl problém ho hlídat a útěku zabránit," mínil advokát. Uzavřel, že jsou plné podmínky pro uplatnění paragrafu o nutné obraně. "Obžalovaný v žádném případě neměl v úmyslu K. zabít - natolik je zdatným střelcem, že na vzdálenost šesti metrů by to jistě dokázal; znalec také potvrdil, že jen jedna střela z pěti mohla způsobit smrt poškozeného."

Za pět let

Soud pak rozhodl, že Rudolf W. je vinen pokusem vraždy a nedovoleným ozbrojováním. Uložil mu úhrnný trest pěti let odnětí svobody a zákaz držení střelné zbraně na dobu pěti let.

Ilustrační foto
Zločiny z archivu: Omlouvám se, lituji, řekl vrah

V odůvodnění předseda senátu řekl, že ani případný výslech poškozeného by zřejmě nevnesl do věci jasno - K. by jistě nevypovídal proti sobě. Konflikt podle soudu nepochybně vyprovokoval K. Choval se nemístně agresivně, vykopl dveře cizího objektu, ohrožoval přítomné verbálně i fyzicky. "Nelze však mít za prokázané, že by je ohrožoval i zbraní. Byla nalezena v zapnuté ledvince, a ne volně uložená, ale zabalená v žínce. Je absurdní představa, že by zraněného K. napadlo pistoli znovu balit a ukládat…"

Poukázal na měněné výpovědi obviněného a svědkyň a uzavíral: "Obžalovaný se mohl cítit ohrožen, a případně i první výstřel mohl být obrannou reakcí a tedy poprávu, v mezích nutné obrany - poškozeného znal a mohl očekávat, že je ozbrojen. Po zásahu do břicha však zraněný v útoku nepokračoval, uchýlil se do vedlejšího pokoje, a obžalovaný už neměl žádný důvod opakovaně do něho střílet - to už bylo překročení mezí nutné obrany. Že poškozený v době útoku pistoli v ruce neměl, tomu nasvědčuje i to, že ji nepoužil a střelbu obžalovaného neopětoval…"

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Zavražděný v kufru auta

Střílí-li někdo browningem 7,65 do těla člověka, musí být srozuměn s tím, že při takových zásazích může způsobit smrtelný následek - jedná tedy v úmyslu nepřímém usmrtit, řekl soud. Rudolf W. se tak dopustil trestného činu vraždy ve stadiu pokusu. Trestní zákon na to pamatuje sazbou 10-15 let, ale senát přiznal tomuto případu zvláštní okolnosti (obžalovaný incident nevyvolal, jako psychicky labilnější a emotivní člověk mohl přecenit nebezpečí) a použil paragrafu o mimořádném snížení trestu. Obžalovaný se proti odsouzení odvolal.