Kliknutím zvětšíteNa nezjištěném místě u silnice E55 došlo mezi muži ke konfliktu, k zápasu, při němž R. třemi výstřely ze služební pistole řidiče zastřelil. Mrtvolu odvezl do své chaty a vozidlo potopil poblíž hráze lipenské přehrady. Podle obžaloby se poté sám postřelil u paty nohy a v dlani. K činu se přiznal po vyjádření lékařů k charakteru jeho zranění a poté, kdy byl opel nalezen.
Čin se snažil utajit
U budějovického soudu líčil, že řidič někde poblíž Štilce zastavil a chtěl po něm, aby vystoupil. Po dohadování zpozoroval, že mu Jugoslávec míří na břicho pistolí, kterou mu prý musel nejspíš odebrat z kufříku během zastávky v Netřebicích. Cítil se bezprostředně ohrožen, vrhl se po zbrani, vyšla z ní rána, zápasili a po dalších výstřelech se muž zhroutil mrtev. V šoku se rozhodl věc utajit. Odjel s oplem i s mrtvolou na chatu, pak na Lipno, odkud si objednal taxíka a vozidlo potopil. Kolegům a lékařům řekl, že se střelil sám při pokusu zachytit padající zbraň, v přípravném řízení zase, že to bylo při prvním obranném pohybu při zápase v autě.
V každém případě zůstával nejasný motiv činu. Podle žalobce byl zištný, obžalovaný si ponechal věci a valuty oběti. V zápase o zbraň by nebyly výstřely cíleny do jednoho místa a došlo by k poškození vnitřku vozidla. Zranění obviněného bylo podle něho sebepoškozením způsobeným vně auta. R. hledal motiv v možné souvislosti s jeho služební činností kriminalisty na hranici, večerní cesta mohla být pokusem o jeho zkompromitování… Podle obhájce byl odjezd R. z hranice stopem tehdy běžnou praxí policistů. Zzdůrazňoval, že odjezd R. vidělo několik celníků, takže plánovat trestný čin v souvislosti s vozidlem by bylo nelogické. K tvrzenému sebepoškození svého mandanta mínil, že by nebylo logické ještě před odklízením mrtvoly riskovat vážné zranění, které by mu práci při zahlazování stop ztížilo. Navrhl kvalifikovat jeho čin jako ublížení na zdraví.
Šlo o loupěžnou vraždu?
Krajský soud poté uznal Miroslava R. vinným vraždou a uložil mu čtrnáct let. Neztotožnil se s názorem žalobce, že šlo o vraždu loupežnou – obžalovaný je výrazně interligentní, s sobrými organizačními schopnostmi a profesními znalostmi, a jako takový by si sotva vytipoval cizího člověka k oloupení, nota bene za improvizovaných a riskantních okolností, když mimo jiné jeho odjezd v oplu vidělo několik lidí. Alternativou je také, že nešlo o náhodné, ale připravované setkání s poškozeným na hranici, byť jeho motiv zůstává nejasným. Obžalovaný sám uvedl, že disponoval informacemi, které mohly být cenné pro cizince dopouštějící se trestné činnosti…
Senát uzavíral, že nelze zjistit pohnutku činu. Je ale prokázané, že Miroslav R. zastřelil jugoslávského občana, a že to nebylo v nutné obraně. Jakkoliv mohly být motivem jeho jednání i odpor proti vydírání či pohnutky citové, ve vazbě na jeho tehdejší přítelkyni, dopustil se závažného trestného činu a jeho další jednání bylo zvlášť zavrženíhodné – zejména zmocnění se věcí poškozeného. Proto soud vyřkl rozsudek při horní hranici sazby – na čtrnáct let.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
