Pod řezem znalci zaznamenali ještě strangulační rýhu po působení úzkého škrtidla a stopy nasvědčující silnému stištění krku rukou. Na těle poškozeného bylo dále 34 oděrek a škrábanců, 18 řezných ran, osm nábodů.
Z bytu zmizely šperky a zlomkové zlato za 141 071 korun, mobil a pistole. Podle obžaloby ženy zlato prodaly v Praze, kde bylo později zajištěno. Renata tvrdila, že je má po babičce.
Jana K. vypovídala, že si prý během večera odskočila na toaletu, slyšela křik. Uviděla zlatníka v podřepu u trezoru a Renatu nad ním s paralyzérem, který vzala s sebou, a on ji prý vzápětí s hrubým výrazem srazil. Když vstala, viděla, že zlatník ohrožuje Renatu nožem, a snažila se jí pomoci tím, že ho praštila taškou, ve které byla vrtačka. Pak ho mlátila stolní lampou, dokud nepustil nůž. Když se přestal hýbat, ve strachu začala zmateně uklízet na chodbě rozsypané zlato své kamarádky a důkazy, které by mohly prokázat její vinu. Pak odešly.
Renata K. tvrdila, že do bytu zlatníka tehdy vnikli dva maskovaní muži, kterým hostitel otevřel. Jeden z příchozích ji srazil pěstí. Na chodbičce se muži potýkali se zlatníkem, jeden bodal i ji. Posléze se jim podařilo před muži utéct z bytu. Po návratu do Tábora ošetřili Renatě pobodaná záda a Janin přítel hodil do vody pistoli, o které Renata říkala, že ji má od známého. Ukázalo se, že je ale ze zlatníkova bytu…
Sousedi usmrceného vypověděli, že zaslechli úzkostné volání o pomoc, silné výkřiky, a zavolali na tísňovou linku. Policisté přijeli během asi dvaceti minut. Oznamovateli řekli, že v bytě nad nimi je klid a na klepání nikdo neotevírá. Z bakonu souseda z patra zavražděného si do sousedního bytu svítili baterkou a řekli, že tam není nic vidět.
Syn zemřelého vypověděl, že se kolega nemohl v pondělí a v úterý taťkovi dovolat, tak kontaktoval strýce. Šli se do bytu podívat. Odemkli a v rozsvícené chodbičce uviděli krev a otevřený trezor…
Senát měl za prokázané, že obžalované byly dohodnuty i na případném usmrcení zlatníka a po přípravě čin spáchaly ve spolupachatelství. Při 189 cm a 96 kg usmrceného muže to nemohla udělat jen jedna žena. „Poškozený se intenzivně bránil, měl v jednu chvíli v ruce nůž, a osamocená útočnice by takový poměr sil nezvrátila,“ uvedl předseda senátu. Výši trestů soud diferencoval – Renata K. byla organizátorkou činu, navazovala kontakt s poškozeným a Janu K. přibrala spíše ku pomoci.
Vrchní soud v Praze v prosinci budějovický verdikt korigoval. Konstatoval, že čin byl spáchán ze zvlášť zavrženíhodné zištné pohnutky. Stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost podstatně zvýšilo, že byl obžalovanými pečlivě plánován. Násilí obžalovaných bylo brutální, v průběhu útoku se vícekrát střídal jeho mechanismus.
Četnost zranění signalizuje, že jejich vznik musel poškozený bolestivě prožívat a pociťovat i psychické útrapy spojené s přirozeným strachem o život. To všechno podle vrchního soudu odůvodňuje použití vyšší sazby, ale samo o sobě prý ne uložení výjimečných trestů. „Obžalované také nelze považovat za pachatelky, které se projevují opakovaným a zatvrzelým nerespektováním právních norem, neboť je třeba na ně pohlížet jako na bezúhonné, na které dosud nebylo trestem odnětí svobody působeno vůbec,“ dodal pražský senát. Rozsudek zrušil a Renatě K. uložil 15 let, Janě K. 14 let vězení.
