„Relativně rychle jsme byli přijati na rentgen. Poté následovalo dlouhé čekání. Po dvou a půl hodinách s malým dítětem v náručí v čekárně jsme konečně přišli na řadu,“ poukazuje otec na situaci, kterou by dokázal chápat za válečného stavu po kobercovém náletu. Na rozum mu ani nejde, proč dítě, jehož zlomenina ruky vyžadovala operaci, bylo k zákroku z dětského oddělení odesláno pěšky. „Je to o základní míře lidského soucitu a všímavosti,“ podotýká Šlajch ve stížnosti adresované generálnímu řediteli nemocnice.


Také my jsme se jej zeptali na stanovisko k tomuto případu. „S tatínkem jsem již mluvil a mnohé jsme si vysvětlili,“ reagoval včera MUDr. Břetislav Shon. „V onen den bylo na traumatologii ošetřeno devadesát sedm úrazů, což je šílené číslo,“ připomíná na adresu týmu lékařů, kteří měli plné ruce práce nejen na ambulanci, ale především na operačním sále.


„Krátce předtím, než přivezl do nemocnice pan Šlajch svou dceru, přijali jsme jiné dítě s těžkým vnitřním poraněním a na sál musel další lékař. Na ambulanci proto zůstal jediný, i tak se podle našich záznamů na holčičku, jejíž zranění z medicínského hlediska nepatřilo do kategorie těžkých, dostala řada po necelých dvou hodinách,“ bilancuje Shon vyšetřování případu. „Nikdo se rozhodně nikde neflákal,“ zdůrazňuje.


Nic to podle ředitele ovšem nemění na faktu, že měl někdo z personálu přijít a čekajícím pacientům situaci vysvětlit. „Uznávám, že v tomto ohledu jsme se dopustili chyby a chápu i otce, jenž měl o dítě strach. O to spíš si jich měl někdo víc všímat a zajistit, aby si holčička mohla lehnout,“ uznává MUDr. Shon.
Naopak volbu lékaře dětského oddělení, jenž děvče při příjmu řádně vyšetřil a se zafixovanou rukou v doprovodu tatínka a ošetřovatelky odeslal na operaci do 60 metrů vzdálené budovy pěšky, schvaluje. „Rozhodně to pro ni bylo šetrnější, než s ní drncat sanitou, která musí objet celý areál.“