Nepopsatelnou bolest právě prožívá Hildegarda Šimáčková z Klatovska. V polovině září porodila v českobudějovické nemocnici svého prvorozeného syna Martina. Dítě, které se narodilo předčasně, však o několik hodin později umírá. Když nyní chtěla zoufalá matka nechat jeho ostatky pochovat, nemocnice jí je nevydala. Sama totiž nechala tělo úředně pohřbít před několika dny. Hildegarda Šimáčková však tvrdí, že se tak stalo bez jejího vědomí, a podala proto na nemocnici trestní oznámení.

„Jako důvod prý uvedli, že tam mají dokument podepsaný mnou i přítelem, že o to tělo nemáme zájem. Ale to není pravda, já nic nepodepisovala, a navíc ani přítele nemám,“ zoufá si Šimáčková. S tímto obviněním však zásadně nesouhlasí mluvčí nemocnice Jan Dušek. „Nic takového jsme určitě nikdy netvrdili,“ brání se.

U případů mrtvých novorozenců podle něj postupuje nemocnice standardně dvěma způsoby. Ostatky mohou nechat pohřbít rodiče, ale pokud o ně nejeví zájem, tak to může po uplynutí zákonné lhůty 96 hodin učinit i sama nemocnice. Podle Duška jsou na to rodiče dítěte ve všech případech dotázáni. „V této lhůtě ani v následujících jedenácti dnech se nikdo o to tělo nepřihlásil. Proto jsme ho předali pohřební službě. Z naší strany rozhodně k žádnému pohybení nedošlo,“ argumentuje Dušek. Celým případem se v současné době zabývá jihočeská policie. „Budějovičtí kriminalisté toto oznámení intenzivně prověřují, ale vzhledem k počáteční fázi případu nebudeme poskytovat bližší informace,“ potvrdil krajský policejní mluvčí Jiří Matzner.

K přesnému obsahu trestního oznámení se nechtěl vyjádřit ani ředitel nemocnice Břetislav Shon. „Obsah tohoto trestního oznámení dosud neznáme. Rádi bychom však zastavili dezinformace o ztrátě zemřelého novorozence. O jeho pohybu je vedena kompletní dokumentace a víme, že nebylo ani vteřinu postrádáno,“ ujišťuje Shon. Další informace však odmítl poskytnout do ukončení policejního vyšetřování.

Podle budějovického psychologa Rostislava Nesnídala je úmrtí novorozence jednou z nejhorších věcí, která může ženu potkat. „Bohužel to nikdo neovlivní, stát se může cokoliv. Každá žena prožívá tuto ztrátu jinak. V tomto případě to bylo možná pro tu matku snazší v tom, že nenavázala s dítětem v podstatě žádný tělesný kontakt, nekojila ho a neobjímala,“ vysvětluje Nesnídal.

Hildegarda Šimáčková se však s tím, že nemohla své dítě pohřbít, nemůže stále smířit. „Měla jsem domluvu s paní doktorkou, že tam budou ty ostatky uloženy a budu si je moci vyzvednout. O tom, že budu moci dítě pohřbít, mě ujistil i pan primář,“ říká zoufalá matka. Podle psychologa Nesnídala je však pro ni fakt, že se nemohla se zemřelým dítětem rozloučit, možná lepší a méně bolestivý. „Může prožívat něco nedokončeného, ale je to asi pro ni snazší, než kdyby ten smuteční obřad absolvovala,“ uzavírá Rostislav Nesnídal.