Povězte mi, kdo je je Zuzana Novotná?
Kdo jsem? (úsměv) Jednak podnikatelka, jednak interiérový designér, i když tohle označení moc nemusím. Ano, živím se tím, ale spíš říkám, že skládám dohromady hezké, barevné věci a ono to nějak funguje.

Zuzanu Novotnou v šatech od Terezy Sabáčkové fotila Gabriela Kalista v českobudějovické restauraci Paluba.Zuzanu Novotnou v šatech od Terezy Sabáčkové fotila Gabriela Kalista v českobudějovické restauraci Paluba.Zdroj: Gabriela KalistaVy jste navrhovala českobudějovickou restauraci Paluba.
Ano, to je takové moje dítě.

Jak dlouho se vám rodila výsledná podoba v hlavě? A zvítězila první varianta, nebo to byl dlouhodobý proces?
My jsme s Martinem Vojtíšků, který mě přivedl k práci designéra, navrhovali i budovu jako takovou. To mělo dlouhý vývoj, budova totiž původně vypadala trochu jinak. Interiér vycházel ze stavby, kterou nám schválili, takže se musela popasovat s tím, že je to stavba, která má železnou konstrukci a je zde otevřený prostor. Chtěla jsem, aby to bylo funkční, aby to bylo něčím zajímavé. Věděla jsem, že tu potřebuji mít spoustu zeleně, mou představou byla taková malá oáza, kam by si lidé chodili odpočinout. Chtěla jsem, aby to bylo místo, kde jim bude příjemně. Nehrajeme si tu na nějaký vysoký design, jsou zde věci, o nichž si myslím, že jsou příjemné a dohromady fungují.

Promyšlené je to do detailu, od citátů na toaletách, přes knihy až k lustrům…
Možná je to tím, že jsem dostala prostor, se kterým si můžu hrát a nikomu v tom nepodléhám. Dělám věci pocitově, všechno tady vzniklo pocitově a myslím, že to funguje. Aspoň se tak zdá, protože dostávám od lidé hezké zpětné vazby.

eSENce ŽEN 2024

Dvanáct úspěšných dam, dvanáct půvabných tváří, dvanáct stránek v kalendáři. To je projekt eSENce ŽEN 2024. Deník ve spolupráci s módní návrhářkou Terezou Sabáčkovou a fotografkou Gabrielou Kalistou vybral dvanáct úspěšných Jihočešek z různých oborů. Tereza Sabáčková jim navrhla krásné šaty, Gabriela Kalista je vyfotila a Deník vyzpovídal. Ze snímků všech žen vznikl kalendář, který si můžete za 590 korun zakoupit v českobudějovickém IGY Centru . Výtěžek z jeho prodeje věnujeme Krizovému centru pro děti a rodinu v Jihočeském kraji.

Vy jste v rámci projektu eSENce žen oblékla krásné červené šaty z dílny návrhářky Terezy Sabáčkové. Jak jste se v nich cítila?
Bylo to moc milé, protože ve své profesi nemám moc prostor k tomu, abych se oblékala takto žensky. Často skočím do kalhot, tepláků a běžím, protože se pohybuji na stavbách, jsem stále v procesu, takže tohle bylo moc příjemné. Možná, že už jsem zapomněla, jak takové šaty vynést, byl to pro mě trochu nezvyk. Jinak to je moc krásné nechat se opečovávat, být za dámu. Šaty od Terezy Sabáčkové jsou nádherné.

Petru Krejčovou v šatech od Terezy Sabáčkové fotila Gabriela Kalista.
I sportovkyně může být za dámu. Šaty známé návrhářky oblékla Petra Krejčová

Červená barva je vám blízká?
Rozhodně. Barev se nebojím, ty jsou mi blízké. Miluji barvy kolem sebe, na sobě. To obtížnější pro mě bylo spíš to narovnat se, ukázat trošku ženské přednosti. To je pro mě nezvyk.

Kdy se cítíte žensky?
Jednoznačně ve společnosti mužů (úsměv). Tam funguje ženskost stoprocentně. Ve společnosti se pohybuji často a velmi ráda. Tam by se dalo vynést ženské oblečení. Musím přiznat, že mám tendenci to vždycky tak trošku shodit nějakým prvkem. Na těch akcích obdivuji ženy, které vyjdou v těch nádherných sukních nebo šatech a jsou za ženu. Já, i když můžu, tak si stejně vezmu něco pohodlného. Nevím, jestli je to trend nebo zlozvyk. Těžko říct, o tom by se dalo filozofovat dlouho.

Nosíte raději džíny nebo sukni?
Džíny. Nosím ráda i sukně, ale džíny jsou univerzálním oblečením a ono se s nimi dá ve finále velmi dobře pracovat. Dáte k nim podpatky a máte i společenský outfit.

Novinářku Mirku Nezvalovou v šatech od Terezy Sabáčkové fotila Gabriela Kalista ve studiích Českého rozhlasu České Budějovice.
Mirka Nezvalová miluje vesty a čelenky. Nosí rtěnky i sportovní módu

V čem pro vás spočívá ta ženskost?
Myslím si, že je to ve vystupování, v jemnosti. Považuji se za lehce emancipovanou ženu, ale stále přijímám ženské principy. Trošku mě mrzí, že ženy dnes ztrácí tu jemnost, šarm, ale možná jsou do toho napasované nynějším světem, který moc nepřeje ženám být jemnými protože na to není čas a podmínky. Ženy si musí poradit samy. Je to i o projevu. Nemám ráda vulgární vyjadřování. Žena tak, jak si ji představuji, je jemným elementem, který dokáže dokáže všechno vyvážit. Dokonalá žena zná podle mě odpověď na všechny otázky, umí se ke všemu postavit, je krásná, milující matka (smích).

Vy jste zdárným příkladem, že to není o tom jen být mamkou, ale jste zároveň i úspěšná podnikatelka.
Ano, jsem toho zářným příkladem, že to jde, ale je dobré si na to občas vzpomenout. Jsem stoprocentně matka a je to pro mě daleko větší priorita než práce, ale snažím se to zvládat všechno. Je to i o tom, že mám kolem sebe skvělé lidi, což není samozřejmé. Musíte to vybudovat, musíte být taková osobnost, že ten tým s vámi lidé tvoří rádi. Mám štěstí v tom, že jsem obklopená lidmi, kteří mi pomáhají, jednak na Palubě, jednak v mé další profesi. To je pro mě důležité, bez nich bych to dělat nemohla.

Jak odpočíváte?
Špatně (úsměv). Já neumím odpočívat. To je kámen úrazu. Jakmile přijde moment, kdy mám hotovo a měl by přijít moment odpočinku, tak jsem nervózní. Vím, kolik věcí bych mohla ještě stihnout a to mě nenechává v klidu. Odpočívám, ale až když nemůžu, že mě to donutí, což je špatně, ale zatím to jinak neumím.

Najdete si někdy čas na jakože tu svojí věc, třeba na pleťovou masku?
Tak to ne. To vůbec. To už o pleťovou masku musím zakopnout, nebo na mě musí spadnout z poličky. Co miluji, co je pro mě relax, to je vana s vonnými esencemi. To bych řekla, že je nějaký můj rituál. Co je pro mě nutností, to je příroda. Když mám volnou chvíli, odjíždím do přírody, kamkoliv. To je takovéto pro mě nutné.